Fotografování

Já a focení

4. listopadu 2013 v 0:02 | K.
Fotografování patří mezi mé největší koníčky.
Baví mě se neustále zdokonalovat a objevovat nové funkce fotoaparátů.

Svůj první fotoaparát jsem dostala k desátým narozeninám. Byla to Minulota AF BigFinder v takové hnědo-zlaté metalízové barvě. Protože už také ledaccos pamatuji, byl to fotoaparát na film, takže focení byl poměrně nákladný koníček. Celkem jsem dostala filmy dva, abych ukázala, co ve mně je. Protože mám narozeniny v druhé polovině května, bylo jasné, že fotit začnu o prázdninách. Vzala jsem si proto foťák na chatu, kde jsem poměrně zdařile zvěčnila městečka Slavonice a Telč. Naši byli spokojení a koupili mi další film. Protože jsem ale usnula na vavřínech, další fotografie se mi už nezdařily. Všechno bylo na jedno brdo a nezajímavé. A tak mi rodiče přestali filmy a jejich vyvolávání sponzorovat.

Mým druhým fotoaparátem se stala opět Minolta - tentokrát stříbrná Aspherical lens, která vypadala jako digitál, ale byla ještě na film. Vůbec si nevybavuji důvod, proč jsem ho vlastně dostala. Nacvakala jsem s ní pár snímků, ale žádné extra úspěchy se nekonaly a foťák skončil v šuplíku. A já začala toužit po digitálu, které v tu dobu byly poměrně drahé
a nemohl si je každý dovolit.

Ale i tak jsem se dočkala a do naší rodiny přibyl nový právoplatný člen - jednoduchý Panasonic DMC-LS3. Ale nebylo to ono, protože naši znali mou smůlu na elektroniku (oni to nazývají teda jinak :D), takže se velmi zdráhali mi ho půjčovat. Přesto jsem občas měla to štěstí. Focení se rázem stalo snadnější, protože člověk mohl nepovedený snímek kdykoliv smazat. Bohužel, na táboře, kde jsem byla v prváku foťák vzal za své. Nikdo jsme s ním nepraštil, a i přesto začal najednou fotit rozmazaně... Když pak máma v prosinci dostala fotoaparát nový, tento mi darovala. Ale protože se na něj nedalo spoléhat (někdy fotil dobře), v lednu roku 2009 jsem si koupila svůj vlastní!

Mým miláčkem se stal červený Nikon S210, kterého přezdívám "Mrňousek". V tu chvíli jsem teprve focené naplno propadla. Začala jsem používat i jiné funkce, než je "AUTO", zkoušela nové techniky a hrozně mě to bavilo. Chvíli trvalo, než jsem o nějaké své fotografii řekla: "Jo, ta se mi líbí, ta se povedla." Po krátkém čase jsem začala používat i program, pro úpravu fotografií a výsledky se začaly dostavovat.
S Mrňouskem jsme toho zažili opravdu dost. A proto mě velmi mrzí, že na jaře r. 2012 mu nadobro odešla baterie. Vydrží zhruba 3 snímky a pak se vypne. (Pevně doufám, že je to "jen" baterií). Takže momentálně je ve skříni a čeká, až budu mít finance na jeho zprovoznění.

Náhradou za Mrňouska se stala zrcadlovka Olympus E-510. Poprvé jsem s ní fotila v červnu 2011 na festivalu Porta. Znovuzapůjčená mi byla po pořízení Stacy - duben 2012. Teď už je moje a snažím se pochopit všechny ty fuknce
a čudlíky. :) I když jsem ze začátku k ní měla skeptický vztah a stále myslela na Mrňouska, nebo na můj vysněný Nikon D90, nakonec jsme si na sebe také docela zvykly.


Nejraději fotím přírodu - především západy slunce, květiny a všelijakou havěť. Dále jsou to pak koncerty, na které ale poslední dobou moc nejezdím, a když už, nemám dobré místo k focení. Zkouším také focení "streetu" (lidí, kteří jdou po ulici a nevědí o tom - zní to trochu úchylně, že?), ke kterému mě inspiroval pan Tomáš Roreček a pohybu (zejména mou Stacy, která chvíli neposedí).

Nemám žádné konkrétní vzory, líbí se mi fotky již zmíněného Rorečka a také pana Saudka.
Ve fotografování budoucnost nevidím. Samozřejmě by mě to velmi bavilo - líbilo by se mi být třeba dvorní fotograf nějaké kapely (i když, za toho mě už pár lidí v případě Animé považuje :)


Za dobu co fotím jsem zažila pár osobních úspěchů:

- fotografie z koncertu Tomáše Kluse na festivalu Mezi Ploty k rozhovoru
- fotografie z koncertu Běh pro gorily na oficiálních stránkách Tomáše Kluse
- fotografie v záhlaví oficiálních FB stránek kapely Animé, kterou vybral sám Jiří Kučerovský
- fotografie ze závodů obedience v Pyšelích na stránkách soutěžících: ZDE! a ZDE!
- pár fotek na Bandzone Animé

 
 

Reklama