Klávesnicí

Hlavně se z toho nepoto...

10. května 2017 v 22:51 | K.
V našem vydavatelství figuruju už skoro 3 roky. Za tu dobu jsem se už samozřejmě zžila s jeho chodem a až na občasný nepatrný maléry si myslím, že svou práci zvládám dobře. A proto mě překvapuje, že veškeré přípravy na (vele)trhy vždycky necháváme na úplně poslední chvíli, byť víme, že budeme šílet a hysterčit a především nestííhat. (Nebo alespoň já, jsem hroznej nervák.)

Snad jen na loňskej Havlíčkův Brod jsem začala zboží připravovat opravdu asi 10 dní předem, abych na to měla klid. Kulaťák a Svět knihy jsou malým peklem. Kolikrát dolaďujeme drobnosti patnáct minut před odjezdem na místo činu. Svět knihy o to víc, protože je to pro vydavatele poměrně prestižní událost, kde musíme být a co si budeme povídat, je i dost důležitá výše výdělku, protože květnem začíná okurková sezóna, kdy lidé odjíždí na dovolenou a objednávky dělají méně než na podzim a v zimě.

Říkejme tomu třeba předsevzetí

2. května 2017 v 19:30 | K.
Dneska jsme si s Fí. psali a zděšeně si uvědomili, že už je vlastně květen... A že jsme od toho Novýho roku udělali úplný kulový. Nejsem zrovna na to si dělat nějaký předsevzetí nebo tak, ale řekla jsem si, že když si tady v tuhle chvíli napíšu, co bych ráda třeba do půl roku stihla, mohlo by mě to v nějakejch slabejch chvilkách motivovat.

Nejde ani o smrtelně důležitý věci, jsou to spíš takový nepodstatný kraviny, ale asi bude lepší se zaměřit alespoň na ně, než se z toho všeho zbláznit, muhehe.

Neuschnu

17. dubna 2017 v 22:00 | K.
Jestli je něco, co mě teď opravdu a upřímně štve, tak je to fakt, že mám hrozně málo času a nestíhám zdaleka všechno, co bych stíhat chtěla. Dokonce jsem plánovala sepsat jakýsi plán ideálního dne, protože jsem sama zvědavá, kolik by všechny ty aktivity spolkly hodin. Tak schválně, zkusím si to v bodech zde.

Pořád se něco děje

1. března 2017 v 15:34 | K.
Nevím kdy se mi to stalo naposledy, jestli teda někdy vůbec, ale jen co jsem zveřejnila poslední "fňukníček", vyvenčila psa, dala si cigáro (který mi málem odvál vítr) jsem hned příchodu domů otevřela editor a začala psát další. Tentokrát snad ne tak depresivní, ale nemůžu to zaručit, přecejen, já jsem přece člověk negativní...

Konečně doma

23. února 2017 v 21:32 | K.
Vzpomínám na časy, kdy jsem přilítla domů ze školy a hned začala obepisovat kamarády abychom něco podnikli. Bylo fakt hrozně málo dní, kdy jsem zůstala zavřená mezi stěnami pokoji. A když už, sžírala mě úzkost a řekla bych, že jsem zažívala regulérní absťák po nějaký akci nebo vycházce. Poté, co jsem přestala být školou povinná a nastoupila do pracovního procesu, samozřejmě se invervaly mezi jednotlivými poveseleními prodloužily, ale jakmile se naskytla šance "vypadnout", ani jsem nezaváhala.

Teď je nějak všechno jinak. Už v posledním článku jsem si postěžovala, že mám před sebou hned 3 akce a že se docela bojím jak to zvládnu, tak jakože psychicky. Je čtvrtek, jsem doma a musím říct, že jsem testem neprošla. Hlavně úterý bylo naprosto katastrofální...

Ráda se... čtu

19. února 2017 v 23:33 | K.
"Váš televizor se vypne za..." Ehm. Tenhle den se to stalo asi po 4. Máme nastavený časovač a po čtyřech hodinách se to vypne. A já jsem teď moc líná na to vstát a zapnout ho. Takže tu už hodinu sedím, ticho lehce narušuje akorát hukot notebooku a zvuk letadel z venku. A protože už mám nějak dost hraní Candy crush, otevřela jsem svůj virtuální deníček a začetla se do zápisků z mého ne příliš veselého života. A lehce šokovaně zjišťuji, že už asi 3 měsíce se nic moc nehlo žádným směrem. Pf.

"A co je novýho?" "Ehm, vlastně vůbec nic..."

12. února 2017 v 21:52 | K.
Smutek zaháním prací. A nějak to přestává pomáhat. Ve firmě mi to leze na nervy. Cokoli co vymyslím se smete ze stolu, přijde mi že si každý všímá akorát toho co poseru, místo toho aby mě sem tam pochválil za něco, co jsem udělala dobře. Vidím, že to není chyba ve mně, ale že T. něco osobního žere, tak si to "vylejvá" na mně. Nemá čas... Ale kde jsou ty sliby že když vymyslím něco dobrýho, bude to finančně oceněno...

Co proboha musím ještě udělat, aby si někdo všiml, že jsem lidská bytost, co má svoje výdaje - a tím myslím třeba posranej nájem nebo dokora... Už půl roku chodím s rozbitejma brejlema, protože teď prostě na nový nemám. A je to velká paráda, když máte rozbitý skla, takže stačí tak půl hodinka s nima a motá se vám hlava, chce se vám zvracet a omdlít. Hm. Kdybych šla za kasu do samošky, budu na tom finančně možná i líp... Jenže já nemám odvahu prásknout dveřma a jít.

Potřebovala bych...

7. února 2017 v 13:24 | K.
...aby mě někdo nakopal do zadku a já se konečně zvedla a začala něco produktivního činit. Žádný takový kopající spasitel se ovšem neobjevuje, takže to asi zůstává na mně.

Nevím čím to je. Jako jo, vždycky jsem měla tyhle střídavý nálady, který se měnily kolikrát z minuty na minutu, ale abych takhle dlouho bloudila v rezignaci, to se mi snad ještě nestalo. Hlavně když nemám ani nějak důvod, prostě normální, byť trochu fádní, život. V práci už nemusím být do noci, takže mi zbývá i dost času pro sebe. No a co já s ním udělám. Já si hezky pěkně lehnu do postele a celý se to snažím zaspat. Ugh.

Já chci jaro!

21. ledna 2017 v 18:58 | K.
Hledám vhodnou příležitost a chvíli k tomu se vypsat. (A taky vyspat, hehe, taky jste furt tak unavený?) Z toho všeho co se (ne)děje. Jak kdybych byla v nějaký divný bublině. Uvnitř sebe cítím prázdno, připadám si nešťastná a vše kolem mně tak nějak plyne a já sama se nesnažím do toho děje zasahovat. Jen čekám. Čekám jak to dopadne, co se stane. Ani nevím jak dlouho tenhle stav trvá. Asi už dlouho, ale začala jsem si ho uvědomovat až po Vánocích, kdy jsem najela na ten klidný pracovní režim, kdy nemusím ve firmě trávit 12 hodin denně a další zbytek času po večerech ladit mejly a další ptákoviny.

To to pěkně začíná

7. ledna 2017 v 17:40 | K.
Jakoby by s 1. lednem začala nová životní etapa... Která je naprosto k ničemu. Nebojím se říct že stojí totálně za hovno. Fakt, jakýkoliv slet událostí se vyvíjí tím nejhorším způsobem, byť jsou to drobnosti. Jenže když máte těch drobností za den padesát, dokáže vám to pěkně otrávit náladu...

 
 

Reklama