Klávesnicí

A jakej že teda byl?

2. ledna 2017 v 15:33 | K.
Obvykle píši bilance za určitým obdobím ráda, loni jsem se v rekapitulaci roku 2015 opravdu vyřádila, ale tentokrát se do toho lehce přemlouvám. Poučená z chyb minulosti jsem do roku 2016 vstupovala s nezvyklým optimismem a vírou v lepší zítřky. A zklamaně musím říct, že to žádná sláva teda nebyla...

Tak jsou tu zas...

24. prosince 2016 v 14:51 | K.
Na konci posledního článku jsem vyjádřila obavu, že stejně celé volné dny prokašlu a prosmrkám. A moc jsem se nemýlila. Mám naprosto příšerný kašel už týden a nedá se toho zbavit. V krku mě to štípe a šimrá a ve chvíli kdy si lehnu, spustí se dusící orchestr. Vyčerpává mě to. A sere...

Tak už jdeme do finále...

19. prosince 2016 v 17:43 | K.
Když jsem v sobotu ráno u snídaně otevřela pracovní email (neb to prý dělají úspěšní lidé, hehe) vyskočila na mě horká novinka z našeho eshopu. Poštovné zdarma. Polil mě pot a všechny vnitřnosti se mi stáhly. Už ne. Už žádnou další hromadu balíků vypravovat letost nechci! No... Ale tak asi pěkně hezky od začátku.

Předvánoční deprese, pracovní shon a k tomu láska na první pohled...

4. prosince 2016 v 18:52 | K.
Závidím (a přeju) všem, co Vánoce považují za svátky klidu a dokážou si tu lehce kýčovitou atmosféru (kterou do nás zejména obchodní řetězce cpou už od října) užít. Jo, já jsem sice člověk spíše negativní, ale zároveň dokážu ocenit dobrý věci. A tenhle blázinec mi dobrej nepřipadá teda ani omylem...

Měsíc...

24. listopadu 2016 v 22:43 | K.
Musím se smát, když si vzpomenu, jak jsem minulý rok tvrdila, že jsem hrozně pracovně vytížená... Co bych za loňský "masakr" dala... Celkově je tenhle rok o dost náročnější. Loni v létě jsem do firmy chodila tak jako aby se neřeklo, pátky jsem dokonce "dělala" z domova. Letos dní kdy by nebylo do čeho píchnout moc nebylo...

Jsem špatná zlatokopka... aneb bizarní život workoholikův (2)

19. listopadu 2016 v 17:30 | K.
Další velice zajímavý setkání mě čekalo včera. Trošku bizár... Kdysi dávno, ve čtvrťáku na střední mě spolužačka - a v tu dobu velice blízká kamarádka - seznámila s jedním klukem. Na první pohled nic velkýho, ale po našem maturáku, kam šel jako host, jsme se začali docela bavit. Hodně jsme si psali na FB. Asi 2x jsme byli venku, pak mě zval k nim na Silvestra. Tam jsem nejela, ale jela jsem tam prvního ledna, protože párty se jim protáhla. Pak následovala návštěva divadla a den poté maturitního plesu mý kamarádky, kam mě doprovázel. No a tam jsme to dali dohromady. Byla to moje první taková vážnější známost, nevěděla jsem jak to ve vztahu chodí a upozorňovala ho, že to se mnou nebude mít snadný, a to i díky tomu, že jsem psychicky lehce narušená.

Jsem špatná zlatokopka... aneb bizarní život workoholikův (1)

19. listopadu 2016 v 17:30 | K.
A tak zase testuji, co vydržím. Po fyzické stránce i po tý psychický. A i když vím, že přežiju fakt všechno (páč mi nic jinýho nezbejvá, žejo) tak už se strašně těším na leden, kdy se celá situace lehce zklidní. Momentálně mi nejvíc času zabere samozřejmě práce... Ale zbývá mi i troška času na nějaký ten osobní život a v něm se taky rozhodně nenudím...

Zpátky do prosince

31. října 2016 v 23:17 | K.
Obvykle mívám dva blogové stavy - buď prostě myšlenky chrlím a nebo nemám nic, co bych pokládala za nutné si virtuálně urovnávat (protože proč platit za psychiatra, když tím můžu otravovat internety, žejo) a tak to tu nechávám spát.

Tentokrát ale u mě nastala celkem zapeklitá situace. Je toho moc, moc... MOC! A mně to prostě nejde. Nejde mi to sepsat. A tak už několik dní otvírám a zavírám editor a smiřuju se s tím, že tohle moje divný období nebude nikde zaznamenaný. Ale protože jsem umanutá, rozhodla jsem se to přecejen zkusit...

Emoce byly!

8. října 2016 v 21:34 | K.
"Děláš si poznámky? O tom musíme napsat na blog!!!"

Je hrozně vtipný když si vaše kamarádka založí taky blog a pak spolu běháte po párty a hledáte sebemenší inspiraci k napsání článku.

Co bude dál je ve hvězdách...

25. září 2016 v 18:37 | K.
Mám za sebou dva naprosto líný dny. Nejsem schopná ničeho, jen ležím, čumím, chvílema spím. Asi bych si vážně měla konečně dojít na to doporučovaný vyšetření kvůli anémii, protože tohle je hrůza. Od rána si říkám, že bych mohla napsat nějakej pěknej zápis o tom, co se (ne)děje. Bez úspěchu. Jediná chvíle, kdy jsem zuřivě psala jednu větu za druhou, byla v jedné z těch spacích chvilek...

 
 

Reklama