Klávesnicí

Sourozenecký víkend a nějaký plky k tomu

18. září 2016 v 21:13 | K.
Svou schopnost vidět do budoucnosti považuji občas za přítěž. Člověk pak od toho života nemá žádný překvápko že... Kdybych ale tyhle vize neignorovala, ušetřila bych si spousty času.

Nevím jak je to dlouho. Měsíc? S bráchou jednou za čas vyrážíme někam na večeři. Máme tady na sídlišti poměrně sympatický bar, který se chvástá obří cedulí s přívlastkem "pizza". A je fakt, že když jsme si ji tam dali poprvý, byli jsme mile překvapení. Za osmdesát korun jsme se poměrně slušně najedli. No a před tím měsícem vycházíme z baráku a já si dělám legraci:

"Víš že já mám teď to období, kdy se mi kazí i úplný prkotiny. Vsaď se, že nebudou mít sejra, nebo tak něco a tu pizzu nám neudělaj."
"Ále... Vždyť je to pizza bar, musej nám udělat pizzu."

"Dobrý den, co si dáte?"
"Dobrý den. My bychom vás poprosili tady o tu sýrovou a tuhle s olivama..."
"Promiňte, my dneska pizzu neděláme. Nám došel sýr."

Furt něco

14. září 2016 v 23:11 | K.
Není nad to být nemocná tenhle týden. Venku je bambilion stupňů a já prskám, smrkám a každou chvíli se začnu nespoutaně dávit. V pondělí jsem dokonce měla teplotu a službu mi vypověděla chuť. Což je vlastně k užitku, protože jsem po srpnové "hladovce" začala nějak moc jíst a i když mi všichni říkají že jsem zhubla, mám pocit že narůstám do naprosto nepřijatelných rozměrů.

Nová kapitola života

11. září 2016 v 21:53 | K.
A tak jsme se sešli po pár dnech na Náplavce. Na místě, kde je mi dobře, kde jsem zažila pár přelomových okamžiků. Na místě, kde si plánuji postavit chatu a často se dostávám s přáteli do "konfrontace" ohledně stavebního povolení. Jako že ho prý určitě nedostanu. Pfff. Já, V., Ha. a Ma. Byl to obyčejný klidný milý večer. Asi jako všechny s těmito lidmi.

Ha. byl všímavý. Až překvapivě:
"Ty máš nový vlasy ne?"
"Nemám. Jen jsem si je myla než jsem šla."
"Máš pěkný oblečení. A ty boty. Sluší ti to."
"Díky, přece nebudu nosit něco co mi nesluší že."
"Hmmm. Ty máš i nějakej novej parfém."
"No, moc ho nepoužívám."
"U tebe začíná nová kapitola života."

A tak se asi v mém fyzickém vzhledu, který nějak extra z normálu nevybočoval, promítl ten vnitřní klid, který jsem za posledních pár dní v sobě začala hledat...

Nadpis asi nevymyslím...

20. srpna 2016 v 22:04 | K.
...a nedaří se mi ani co se týče článku. Už přes půl hodiny tady do toho zírám a nějak nevím, odkud začít, i když v hlavě tak nějak představu o tom, co má tenhle zápis obsahovat i mám.

Je to asi obvyklý jev, ale kdykoli mám nějaký problém nebo nabydu dojmu, že se mi nedaří, protože jsem něčím nasrala svou karmu, začnu se hrozně rychle napravovat. Minulý týden jsem třeba uklidila konečně komplet skříň s oblečením. Dnešek jsem věnovala údržbě blogu...

Fóbie a tak dále

24. června 2016 v 15:17 | K.
Jsou to asi tři roky co jsem propadla své "nové" fóbii... Odjakživa jsem se bála pavouků (o tom o pár řádků dál), ale jiný potvory jako hmyz a tak mi zas nějak nevadily... Až do té chvíle, co jsem seděla na fotbalovém hřišti v jedné vesnici a začalo do mě NĚCO za doprovodu hlasitého bzučení naprosto bezostyšně narážet. Přátelé, byl to chroust.

Oni jsou prý hrozně tupý a zmatený a proto do každýho naráží. A to většinou za stmívání, což je pro mě fakt pekelný, neb je to prakticky jediná doba kdy v létě vycházím někam ven. Údajně ale nekoušou a tak, ale ve mně se prostě vždycky všechno sevře a bojííím se.

Negativní vlny a naštvaná karma

21. června 2016 v 21:16 | K.
Sem tam popadnu nějaký nový dech a mám chuť se napravovat. Uklízet si pokoj, v práci podchytit všechny resty, pravidelně venčit psa od našich, učit se anglicky, švédsky, pa rúsky... A do toho makat, sledovat dokumenty a já nevím co všechno, zkrátka žít tak nějak smysluplně, aktivně, naplněně a být na sebe alespoň v rámci možností pyšná.

Realita je často jiná, v práci sem tam něco počká, na to zajít s Bibinou mám energii jen když dostanu velkou chuť na cigáro a k výuce jazyka anglického mi stačí si neustále dokola pročítat tak max. překlady mých oblíbených písniček. Jasný, nemyslím si o sobě že bych byla jen marnej flákač, ale uvnitř sebe vím, že mít trochu sebekázeň, dokážu o dost víc...

Každopádně když mám tu světlejší vzornou chvilku, většinu se mi i dost daří ve všelijakých nedůležitých blbinách, ale jakmile na to peču, začne se tak nějak všechno srát...

V tento den...

18. června 2016 v 11:12 | K.
Na Facebooku jsem si nastavila takový to vyskakování vzpomínek. Někdy je to docela sranda, ale v tuto chvíli mi to dává maličko zabrat. Jojo, je to přesně rok, co jsem neměla zrovna dobrý období. Tolik srdceryvných písní, tolik rádoby odhodlaných statusů... Už je to pryč, nechává mě to vlastně chladnou, ale sem tam se mi zasteskne po Stacy a Igorovi.

Taková ta noční klasika

12. června 2016 v 12:04 | K.
"Půjdeme na muzejní noc a budeme se hrozně kulturně vyžívat!"

A vlastně proč ne... I když už jsem dopředu upozorňovala, že kdysi, když jsem se na muzejní noc vypravila (a marně si snažím vzpomenout s kým to bylo... hlavně že se furt chvástám jakou mám výbornou paměť...) bylo všude lidí jak nasráno, takže když už nás něco fakt zaujalo, nebyla šance se tam dostat...

T. navrhla tuto událost mezi ostatní členy party. Ti se chytli pod vidinou, že se aspoň někde pořádně zlejem. Klasika. Já otevřela program a vybrala dvě konkrétní místa, která bych ráda navštívila. Zlití jsem si naplánovala až na pozdější hodiny. Noc bude dlouhá, brácha si přivedl domů slečnu a já nechtěla křenit. A taky být vystavena faktu, že on někoho má a já už půl roku ustavičně poslouchám: "Podívej, i ten tvůj brácha si našel... Jaktože ty ne...".

I workoholik se jednou přepracuje

10. června 2016 v 11:36 | K.
Čas strašně letí a brzy to budou dva roky, co jsem nastoupila do své současné práce. Za tu dobu jsem měla nespočet chvil, kdy jsem brečela, že na tohle nemám a dávala výpověď. A pak jsem nabyla teda nějaký ty zkušenosti, obrnila si nervy a začalo mě to bavit. Loni v prosinci jsem si uvědomila, že svou práci mám fakt ráda a i když je to občas na palici, rozhodně zatím nemám v plánu ji měnit, byť by se mi větší finanční ohodnocení hodilo.

Páteční žvásty

3. června 2016 v 14:59 | K.
A tak mám dneska klidnější pracovní den, kdy sedím v kanclu a tisknu obrázky. Říkala jsem si, že to využiju k napsání nějakýho toho článku, protože o zážitky teď nemám nouzi a fakt nemůžu říct, že bych se nudila. Nojo, jenže jsem otevřela ten textový editor a už od rána do něj jen tupě zírám...

 
 

Reklama