Klávesnicí

O vrazích, obsesi a tak...

1. ledna 2015 v 20:17 | K.
A je to zase za náma. Vzpomínám si, že loni jsem toho vypila o něco více, ale unavená jsem byla mnohem méně. Asi už stárnu, takže se celý den povaluji v posteli, sleduji Partičku a bloguji. Na Sbiratelku jsem naházela pár autogramů, takže začínám finišovat. Momentálně jsem zapla Zakázané uvolnění (je to hrozná blbost - nebýt Igora a Ondry, už jsem to asi vypla) a přemýšlím o nějaké vzhledové změně, už se mi to tu okoukalo...


Tak jak vám naJežilo?

27. prosince 2014 v 21:07 | K.
Uteklo to jako voda... Letos jsem se na Vánoce dost těšila, hlavně kvůli tomu, že si trochu odfrknu od práce a budu se v posteli vyvalovat do pozdních hodin... Moc se mi to nedaří (alespoň s porovnání s bráchou, který vyspává do brzkých odpoledních hodin). Taky jsem se děsně těšila na dárky - a to nejenom na ty, co jsem dostala, ale spíš na ty, které jsem darovala.


Přelomový rok 2014

23. prosince 2014 v 12:13 | K.
Za rokem 2013 jsem se loni ohlédla v tomto článku a říkám si, že by byla škoda to letos nezopakovat a tak nějak shrnout události, které mi přinesl 2014. A že jich bylo...

Můj hektický život

11. prosince 2014 v 12:14 | K.
Všechno kolem se zrychlilo, já se zpomalila. Stěžuji si, i přesto, že jsem si takový životní styl vždycky přála. Rychlý kafe, nedokouřený cigáro, spěch, pocit důležitosti, telefon u ucha, sprint na autobus s kelímkem výtečného Capuccina...

K. se letos na Vánoce těší

2. prosince 2014 v 16:34 | K.
Můj táta si vždycky na začátku ledna dělá legraci: "Tak za chvíli tu máme zase Vánoce!" A my ho pošleme do háje a pak se děsíme, že měl vlastně pravdu, protože ten čas letí naprosto příšerně. A tak začínáme shánět dárky a oblékat stále víc a víc vrstev oblečení...

Minimálně od začátku listopadu to pak začně všude vřít - všichni nadávají, všech je všude plno, žebrák u tátový práce na harmoniku hraje celý den Rolničky, na Blogu vycházejí nasraný články, že "už je tu zase ten debilní křesťanskej svátek" a "ať jde Santa do prdele"...

Když jsem byla ještě negativní, stavěla jsem se k tomu stejně... Ale protože jsem pozitivní, je to letos všechno jinak!

A-Miláček žije!!!

21. listopadu 2014 v 13:03 | K.
Vážení čtenáři a přátelé, děkuji za projevenou podporu pod článkem "Za jabko tě nevyměním!", ve kterém jsem popsala náhlý skon mého věrného stařičkého notebooku Siemense Amilo. O dva dny později jsem ho svěřila pánům z počítačového servisu. Přiznám se, že jsem se trochu styděla, protože jsem si ho v minulosti polila odlakovačem a kolem obrazovky má tedy nehezkou vyleptanou mapu, chybí mi 3 tlačítka v klávesnici a je plný psích a králičích chlupů. A drobků no.

Pán mi řekl, že to teda bude drahý a že to snad nemá ani cenu, ale já si stála vytrvale za svým. Hih, co mi taky zbejvalo, žejo. :)))

No a tak už jsme doma. Funguje jak má a já věřím, že spolu prožijeme ještě pár pěkných let. (Nebo alespoň měsíců). A protože mi tedy teď nic nebrání (kromě lenosti a nedostatku času) k blogování, ráda bych se svěřila se svými plány na následující aktivitu. A tak nějak celkově popsala, jak se momentálně mám a co dělám. :)

Ještě klidně několikrát...

20. listopadu 2014 v 15:29 | K.
Ještě jednou... Minimálně jednou...

Za jabko tě nevyměním!

12. listopadu 2014 v 15:38 | K.
Pamatuji si na doby, kdy jsem nevlastnila počítač. Což byly doby zlé, protože všichni kamarádi a spolužáci samozřejmě "písíčko" měli. Ti lepší dokonce disponovali vlastním notebookem, který si s sebou tahali do školy.

Moje souznění s virtuálním světem tedy probíhalo v obáváku s rodinkou za zády. A i když jsem byla vždy dítě slušné, takže jsem žádným mládeži nepřístupným stránkám neholdovala, bylo to zkrátka nepříjemné.

Nestíhám, nestačím...

25. října 2014 v 13:05 | K.
Nejsem zrovna fanoušek věty "Nemám čas.", ale musím říct, že poslední dobou ji používám celkem často... Volného času mi příliš nezbývá, takže se sobě a svým zájmům nevěnuji s takovou intenzitou, jako by si zasloužily. I tak jsem ale víceméně po dlouhé době spokojená, i když mám pocit, že tenhle chaotickej fofr nepřežiju... Událo se toho u mne hrozně moc a myslím si, že by si můj milý "blogýsek" zasloužil pořádnej deníčkovskej příspěvek...

Ťukám do klávesnice...

4. září 2014 v 13:28 | K.
Tak jo, teď mám chuť se jen tak vypsat. Prostě to potřebuju. Bude to takové odfláknutější útržkovitě. Ale to vůbec nevadí. Haha. Jsem mistr předmluv.

 
 

Reklama