Klávesnicí

Negativní vlny a naštvaná karma

21. června 2016 v 21:16 | K.
Sem tam popadnu nějaký nový dech a mám chuť se napravovat. Uklízet si pokoj, v práci podchytit všechny resty, pravidelně venčit psa od našich, učit se anglicky, švédsky, pa rúsky... A do toho makat, sledovat dokumenty a já nevím co všechno, zkrátka žít tak nějak smysluplně, aktivně, naplněně a být na sebe alespoň v rámci možností pyšná.

Realita je často jiná, v práci sem tam něco počká, na to zajít s Bibinou mám energii jen když dostanu velkou chuť na cigáro a k výuce jazyka anglického mi stačí si neustále dokola pročítat tak max. překlady mých oblíbených písniček. Jasný, nemyslím si o sobě že bych byla jen marnej flákač, ale uvnitř sebe vím, že mít trochu sebekázeň, dokážu o dost víc...

Každopádně když mám tu světlejší vzornou chvilku, většinu se mi i dost daří ve všelijakých nedůležitých blbinách, ale jakmile na to peču, začne se tak nějak všechno srát...

V tento den...

18. června 2016 v 11:12 | K.
Na Facebooku jsem si nastavila takový to vyskakování vzpomínek. Někdy je to docela sranda, ale v tuto chvíli mi to dává maličko zabrat. Jojo, je to přesně rok, co jsem neměla zrovna dobrý období. Tolik srdceryvných písní, tolik rádoby odhodlaných statusů... Už je to pryč, nechává mě to vlastně chladnou, ale sem tam se mi zasteskne po Stacy a Igorovi.

Taková ta noční klasika

12. června 2016 v 12:04 | K.
"Půjdeme na muzejní noc a budeme se hrozně kulturně vyžívat!"

A vlastně proč ne... I když už jsem dopředu upozorňovala, že kdysi, když jsem se na muzejní noc vypravila (a marně si snažím vzpomenout s kým to bylo... hlavně že se furt chvástám jakou mám výbornou paměť...) bylo všude lidí jak nasráno, takže když už nás něco fakt zaujalo, nebyla šance se tam dostat...

T. navrhla tuto událost mezi ostatní členy party. Ti se chytli pod vidinou, že se aspoň někde pořádně zlejem. Klasika. Já otevřela program a vybrala dvě konkrétní místa, která bych ráda navštívila. Zlití jsem si naplánovala až na pozdější hodiny. Noc bude dlouhá, brácha si přivedl domů slečnu a já nechtěla křenit. A taky být vystavena faktu, že on někoho má a já už půl roku ustavičně poslouchám: "Podívej, i ten tvůj brácha si našel... Jaktože ty ne...".

I workoholik se jednou přepracuje

10. června 2016 v 11:36 | K.
Čas strašně letí a brzy to budou dva roky, co jsem nastoupila do své současné práce. Za tu dobu jsem měla nespočet chvil, kdy jsem brečela, že na tohle nemám a dávala výpověď. A pak jsem nabyla teda nějaký ty zkušenosti, obrnila si nervy a začalo mě to bavit. Loni v prosinci jsem si uvědomila, že svou práci mám fakt ráda a i když je to občas na palici, rozhodně zatím nemám v plánu ji měnit, byť by se mi větší finanční ohodnocení hodilo.

Páteční žvásty

3. června 2016 v 14:59 | K.
A tak mám dneska klidnější pracovní den, kdy sedím v kanclu a tisknu obrázky. Říkala jsem si, že to využiju k napsání nějakýho toho článku, protože o zážitky teď nemám nouzi a fakt nemůžu říct, že bych se nudila. Nojo, jenže jsem otevřela ten textový editor a už od rána do něj jen tupě zírám...

Nestěžuju si

29. května 2016 v 11:21 | K.
Odjakživa jsem byla spíš pesimista. A to ještě ke všemu takovej ten, co k sobě přistupuje s ironií. Takže když se mě někdo zeptá jak se mám, automaticky očekává že úplně na hovno... A tak všechny teď šokuju když říkám, že se mám dobře a nestěžuji si! A je to vlastně celkem pravda...

Jednou tě dohraju!

20. března 2016 v 11:24 | K.
Občas mě nějaké téma týdne zaujme natolik, že mám námět na článek... Jen málokdy ho ale sepíšu... A tentokrát mě napadly hned dva, do kterých jsem se bezhlavě pustila?! Páni, já zírám!

Minule jsem vám odkryla své nitro, tentokrát se nebudu pouštět do něčeho náročného... Dneska se budu věnovat svému gamblerskému já!

Ach ty zlý prodavačky...

29. února 2016 v 20:51 | K.
Facebook používám už léta. Komunuji přes něj se svými přáteli, sleduji stránky oblíbených kapel, jsem spoluadministrátor borderek v nouzi, kde se snažíme upuštěný pejsky umisťovat díky virtuálnímu sdílení... Před necelým rokem jsem se s jeho pomocí vrátila ke svému koníčku - sbírání figurek a hraček z vajíček.

Tento článek nebude o nějakých výhodách nebo nevýhodách "modré" sociální sítě. Bude to spíš povzdech nad chováním některých lidí na které FB nemá žádný vliv... A strašně mě štve, že diskuze, která mi dala impuls tohle celý sepsat byla smazaná ještě předtím, než jsem si stihla reakce na mé nasrané komentáře přečíst...

Střípky z obyčejného života

19. února 2016 v 14:40 | K.
Žiju poměrně aktivní život. Hodně času trávím prací a ten zbyteček volného se snažím věnovat svým blízkým, se kterými podnikáme různá dobrodružství a akce. I přesto, že jsem dost kamarádská, společenská a přátelé ve mně vidí vrbu (to je samý: "K., musím se ti svěřit...) bývám docela často pozorovatelem, tak trošku tichým. A tak jsem si říkala, že budu pozorovat bedlivě a pak ty jednotlivé úsměvné momenty zkusím sepsat... I když z psaného projevu to asi nevyzní tak vtipně, ale i tak věřím, že až si je budu po čase připomínat (já si totiž často egoisticky pročítám staré články :D) tak se mi pěkně živě vybaví...

Člověče, nezlob se... a spal mosty

6. února 2016 v 13:08 | K.
Od vydání posledního článku uplynulo jen pár dní... Krátce poté, co jsem si veřejně postěžovala, na ztrátu mého oblíbeného termohrnečku, jsem opravdu intenzivně dumala, kde by mohl být. Oblékla jsem si bundu, vypla počítač, nasazovala jsem sluchátka a už už odcházela... Když v tom jsem se zarazila, otočila a hups na zem - a v tom šeru jsem zamžourala pod gauč. No a byl tam! Velice šikovně schovaný... Říkala jsem si - ta chvíle, kdy se začíná vše zlepšovat je tady!!!
 
 

Reklama