Klávesnicí

V tento den...

18. června 2016 v 11:12 | K.
Na Facebooku jsem si nastavila takový to vyskakování vzpomínek. Někdy je to docela sranda, ale v tuto chvíli mi to dává maličko zabrat. Jojo, je to přesně rok, co jsem neměla zrovna dobrý období. Tolik srdceryvných písní, tolik rádoby odhodlaných statusů... Už je to pryč, nechává mě to vlastně chladnou, ale sem tam se mi zasteskne po Stacy a Igorovi.

Taková ta noční klasika

12. června 2016 v 12:04 | K.
"Půjdeme na muzejní noc a budeme se hrozně kulturně vyžívat!"

A vlastně proč ne... I když už jsem dopředu upozorňovala, že kdysi, když jsem se na muzejní noc vypravila (a marně si snažím vzpomenout s kým to bylo... hlavně že se furt chvástám jakou mám výbornou paměť...) bylo všude lidí jak nasráno, takže když už nás něco fakt zaujalo, nebyla šance se tam dostat...

T. navrhla tuto událost mezi ostatní členy party. Ti se chytli pod vidinou, že se aspoň někde pořádně zlejem. Klasika. Já otevřela program a vybrala dvě konkrétní místa, která bych ráda navštívila. Zlití jsem si naplánovala až na pozdější hodiny. Noc bude dlouhá, brácha si přivedl domů slečnu a já nechtěla křenit. A taky být vystavena faktu, že on někoho má a já už půl roku ustavičně poslouchám: "Podívej, i ten tvůj brácha si našel... Jaktože ty ne...".

I workoholik se jednou přepracuje

10. června 2016 v 11:36 | K.
Čas strašně letí a brzy to budou dva roky, co jsem nastoupila do své současné práce. Za tu dobu jsem měla nespočet chvil, kdy jsem brečela, že na tohle nemám a dávala výpověď. A pak jsem nabyla teda nějaký ty zkušenosti, obrnila si nervy a začalo mě to bavit. Loni v prosinci jsem si uvědomila, že svou práci mám fakt ráda a i když je to občas na palici, rozhodně zatím nemám v plánu ji měnit, byť by se mi větší finanční ohodnocení hodilo.

Páteční žvásty

3. června 2016 v 14:59 | K.
A tak mám dneska klidnější pracovní den, kdy sedím v kanclu a tisknu obrázky. Říkala jsem si, že to využiju k napsání nějakýho toho článku, protože o zážitky teď nemám nouzi a fakt nemůžu říct, že bych se nudila. Nojo, jenže jsem otevřela ten textový editor a už od rána do něj jen tupě zírám...

Nestěžuju si

29. května 2016 v 11:21 | K.
Odjakživa jsem byla spíš pesimista. A to ještě ke všemu takovej ten, co k sobě přistupuje s ironií. Takže když se mě někdo zeptá jak se mám, automaticky očekává že úplně na hovno... A tak všechny teď šokuju když říkám, že se mám dobře a nestěžuji si! A je to vlastně celkem pravda...

Střípky z obyčejného života

19. února 2016 v 14:40 | K.
Žiju poměrně aktivní život. Hodně času trávím prací a ten zbyteček volného se snažím věnovat svým blízkým, se kterými podnikáme různá dobrodružství a akce. I přesto, že jsem dost kamarádská, společenská a přátelé ve mně vidí vrbu (to je samý: "K., musím se ti svěřit...) bývám docela často pozorovatelem, tak trošku tichým. A tak jsem si říkala, že budu pozorovat bedlivě a pak ty jednotlivé úsměvné momenty zkusím sepsat... I když z psaného projevu to asi nevyzní tak vtipně, ale i tak věřím, že až si je budu po čase připomínat (já si totiž často egoisticky pročítám staré články :D) tak se mi pěkně živě vybaví...

Člověče, nezlob se... a spal mosty

6. února 2016 v 13:08 | K.
Od vydání posledního článku uplynulo jen pár dní... Krátce poté, co jsem si veřejně postěžovala, na ztrátu mého oblíbeného termohrnečku, jsem opravdu intenzivně dumala, kde by mohl být. Oblékla jsem si bundu, vypla počítač, nasazovala jsem sluchátka a už už odcházela... Když v tom jsem se zarazila, otočila a hups na zem - a v tom šeru jsem zamžourala pod gauč. No a byl tam! Velice šikovně schovaný... Říkala jsem si - ta chvíle, kdy se začíná vše zlepšovat je tady!!!

Záhada zmizelého hrnečku a další plky

3. února 2016 v 16:02 | K.
Asi nikdy se mi nestalo, že bych si přála k Vánocům nějakou věc a aniž bych cokoli musela říct, Ježíšek ji přinesl. Až loni... Krátce po Štědrém dni se u nás na návštěvě objevil bratránek s družkou a potomkem. Pojedli, popili, poklábosili jsme a při loučení nám nadělil pod stromeček dárečky...

Obsah mojí hlavy

10. ledna 2016 v 16:08 | K.
Je to přibližně rok, co jsem s T. vyrazila za kamarádem do hospody, kde nás několik hodin bavil hraním na akustickou kytaru a svým zpěvem. Tehdy mi nějaký postarší pán přinesl malý lísteček, který byl nadepsaný "Obsah mojí hlavy". A mně přišlo fajn ho použít pro dnešní článek, u kterého zatím nevím jak se bude vyvíjet ani jestli ho dokončím... Nicméně ten můj obsah v hlavě je opravdu hodně "zmééétenýýý", takže se pokusím alespoň něco málo sesmolit. Ale rozhodně nečekejte žádný intelektuální seriózní žvásty.

Rok 2015

29. prosince 2015 v 23:07 | K.
Každý rok v mém životě se nese ve znamení něčeho jiného... Každý rok sebou přinese řadu průserů, smutku a beznaděje a zároveň zlomových věcí, které mě posouvají dál a které jsou boží. A tak to asi má být... Rok 2015 byl pro mě hodně náročný. Teď, závěrem prosince ale mohu s čistým svědomím říct, že jako celek byl vlastně velice dobrý a v tomto článku bych ho ráda shrnula... (Stejně tak jako jsem to udělala s rokem 2013 i 2014.) A protože je téma týdne "Novoroční předsevzetí", rozhodla jsem se celou tuhle (dlouhou) vylejvárnu k němu přiřadit...
 
 

Reklama