Nekonečná VKV

Připravit ke startu

27. října 2018 v 15:15 | K.
A tak mi po 4 letech začala "dovolená". 10 dní v kuse volna, kdy jsem se nemusela skoro o nic starat, nic řešit. Až jsem se ze začátku bála, že se budu nudit. Takhle obava naštěstí byla úplně zbytečná, takže jsem se mohla směle vrhnout do další etapy dobrodružství a zábavy.

Znovu na startovní čáru...

15. října 2018 v 22:22 | K.
Naši odjeli i s bratrem pryč, takže jsem měla zas jednou pohodu, klídek. I když jsem z vinobraní dorazila brzo a prakticky střízlivá, neděli jsem trávila poflakováním. Sem tam jsem se přemluvila a vrhla se do úklidu nějaký části pokoje - nějak se mi to vymklo z ruky a všude byl nepředstavitelnej čurbes.

V pondělí mě čekalo první kolo pohovorů. Nějak jsem tušila, že je to zbytečný, že určitě zaboduju v úterý, ale co kdyby náhodou. Kolem jedenáctý večer jsem tedy začala studovat kam přesně jedu a na co se připravit. A hle, trošku jsem se lekla, protože první pohovor mě čekal už v 10 dopoledne a já žila v domění úplně jinýho, samozřejmě pozdějšího, času.

Jsem zpět, mentáli!

14. října 2018 v 19:19 | K.
Když jsem s hořkou pachutí podepisovala papír s výpovědí ve zkušební době bez udání důvodu, něco mi říkalo, že to stejně není konec. Loučení s mými super kolegy, který jsem si za ty krátký tři měsíce oblíbila, proběhlo v klidu, nedošlo ani na slzy.

A taky že jsem tu pravdu zas měla. Po mém úřad-tour, bez kterého bych se mileráda obešla, se mi můj bývalý chlebodárce ozval, že to beze mne nezvládají a jestli bych pro ně formou brigády dál nepracovala. A protože se mi po klucích už stýskalo a v hlavě jsem měla plán, bez váhání jsem na nabídku kývla a vrátila se mezi mentály.

Aby byl život v rovnováze

23. září 2018 v 14:14 | K.
Tenhle článek mám v rozepsaných už od začátku září. Nechávám ho tak jak je, ono na tom beztak úplně nezáleží.

Milí blogoví přátelé, chtěla jsem vám povyprávět o mých aktuálních smutných i veselých zážitcích, ale nevím, zda mi to ten vymrdanej blog dovolí. Zveřejní se článek, či nezveřejní? Přečtu si vaše komentáře, či nepřečtu? Toť otázky!

Ale vzhledem k tomu, že stále vykřikuju, že bloguju pro sebe a mám být vlastně vděčný uživatel, když je to tu zadarmo, tak to risknu.

Léto končí zas tak brzy...

2. září 2018 v 20:20 | K.
Z dnešních plánů sešlo, takže sedím doma a sleduji seriály a sem tam juknu z okna, za kterým je pošmourno. Paradoxně mám tohle počasí asi nejraději, i když ve mně vyvolává lehkou nostalgii a včera jsem si nějakou tu slzu i uronila. Řekla bych, že to bylo možná i dojetím, konečně se nebudu potit!

Zahřívací kolo

18. srpna 2018 v 14:14 | K.
Chtěla bych vydat poutavou reklamu na to, jaké bude v těch mých VKV pokračování. Ale já to nevím! Momentálně jsem v tak divným stavu, že si netroufám vůbec odhadovat, kam moje kroky dál povedou.


Ochutnávka slabších dnů

15. července 2018 v 18:18 | K.
"Co ti je?"
"Nic."
"Neříkej nic, když brečíš. Něco se ti muselo stát."
"Nic."

Chcípli motýli aneb Sbohem, chráněná dílno!

20. června 2018 v 21:21 | K.
Nesčetněkrát jsem chytala záchvaty vzteku a demonstrativně končila. Nikdy jsem nebyla ale schopná najít koule a fakt bouchnout dveřma. Až do konce minulého měsíce, kdy jsem se se slzou v oku rozhodla v chráněné dílně skončit. Byl to vlastně můj nejdelší stálý vztah, hodně mi tahle práce dala a mně přijde fér jí věnovat ještě jeden pořádnej článek...

Poslední kapka

8. června 2018 v 15:15 | K.
Tak jsem měla narozeniny. Po loňský vypečený oslavě jsem se rozhodla letos žádný velký mecheche nepořádat. Nakonec mi to nedalo, protože představa, jak trávím páteční večer sama doma mě trošku vyděsila. Pozvala jsem teda jen pár nejbližších přátel na posezení v mé oblíbené hospůdce. I přesto, že to bylo vážně na poslední chvíli, přislíbená účast nakonec byla dostačující.

A pak mi do hlavy vpadla neodbytná myšlenka. Pozvat Er. Přesně toho, se kterým jsem pár dní už zase nemluvila. Konzultovala jsem to i s kolegyní a ona na mém místě by to nedělala. Jako hlavní důvod uvedla, že si myslí, že by se necítil mezi partou cicích lidí dobře a kdo ví, kdo by něco nevhodného omylem plácl. Co si budeme povídat, já jsem pěkná drbna a on nesnáší, když o našich problémech mluvím někde dál. Kdyby objevil tenhle blog, jsem mrtvá. :D

A tak jsem sundala zásnubní prstýnek

14. května 2018 v 14:14 | K.
Nikdy jsem neměla pochybnosti, že se Er. nakonec zas zjeví. Čekání to bylo dlouhý, plný vzteku a rozjímání, jestli tohle mám zapotřebí. Chtěla jsem vlastně už jen jediný. Rozejít se. Hezky pěkně osobně, bez nějakých zbytečných scén. Mám ho pořád ráda, poslední dobou vzpomínám na to, co dobrýho pro mě kdy udělal a není toho úplně málo, ale takhle to dál prostě nejde.

 
 

Reklama