Nekonečná VKV

Jak se K. seznamuje

Neděle v 13:41 | K.
I když se umanutě plácám ve svý ukrajinský telenovele a zarytě tvrdím že si Er. stejně jednou vezmu (a ty pochybnosti vážně nemám), dokonce jsem nám naplánovala život podobně jako manžel Píšťalky v básnících (chudák, kdyby jen tušil... ale tak doteď to bylo na něm a jak jsme dopadli, je načase abych převzala velení), nebudu lhát, v těch slabších chvilkách kdy o něm týden nevím nebo mi píšou zhrzený cikánky výhružný zprávy, se nebráním seznamování s chlapci a muži jinými, protože co kdyby náhodou, že...

A tak jsem se začala sama sebe bát...

Středa v 16:33 | K.
Přátelé, naše skoro měsíční pauza v seriálu končí - i hlavní hrdinové si občas musí odpočinout, a nyní mi dovolte odstartovat 3. sérii... (I když zatím to vypadá spíš jako parodie na "co se do předchozích dílů nevešlo".) Co bylo v předchozích dílech? Někdy v říjnu roku 2015 se poznali dvě ztracený duše - K., která nemohla najít sama sebe a jeden Ukrajinec v montérkách Er. A jak tak spolu trávili každý den, zakoukali se do sebe. K. ještě v tu dobu mívala občas rozum a držela se zpátky, ten ale rezignoval s první pozvánkou na rande.

A tak si spolu vyrazili, vše vypadalo že se bude ubírat správným směrem. Ubíralo. 2 týdny, než Er. na 8 měsíců zmizel. A pak se zase vrátil a choval se ještě víc jak blbec a K. mu stejně furt dávala další a další šance, až to jednou - a doufejme že provždy - ukončil s "manželkou" a s K. se sestěhoval do jednoho malého skromného bytečku v Praze a začali spolu celkem spokojeně žít. Až do jednoho dne, kdy mu už po stopadesátý přeskočilo a zamotal se do nějakejch pochybnejch kšeftů...

Ať už je za námi...

26. prosince 2017 v 16:51 | K.
...tenhle divnej rok.

Kromě smutku přišla i únava. Ale úplně brutální. Když po práci usínám na koberci a nepřítomně zírám skrz svoje rodinný příslušníky, poslouchám máminy stížnosti jak nic nestíhá a jak je vyčerpaná. Obvykle si neodpustí nějakou poznámku o tom, že bych si měla uklidit pokoj a že to v tý svý práci nemůžu mít zas tak hrozný.

Místo úlevy přišel smutek

19. prosince 2017 v 23:53 | K.
Každé léto prožíváme ve firmě okurkovou sezónu, takže je klid. Objednávek minimum, distribuce si jezdí zřídka. Těch dní, kdy se člověk může bez výčitek válet s pivem na zahradě nebo se jít někam projít se psem, bývalo dost. Díky stěhování skladu do větších prostor to letos bylo trochu jiné. Neříkám, že jsme denně jeli na 110%, ale času na nudu bylo minimum.

Práce a srpnové (opakované) hupsnutí po hlavě do vztahu s Er. způsobilo, že mi to všechno nějak rychle uteklo. Nestihla jsem zhola nic, mé plány vzaly dost za svý a o tom, abych aspoň přemýšlela o dovolený ani nemluvě. Takže jsem do toho předvánočního masakru vstupovala lehce unavená.

Pokračujeme v krasojízdě...

17. prosince 2017 v 1:03 | K.
...a nebo prasojízdě?

Šílenství vrcholí. Ve chvíli, kdy jsem si před pár dny vylila, díky jednomu nešikovnému pohybu přímo do papírů, skoro půlku energiťáku jsem si uvědomila, že se na ty Vánoce už fakt těším. Je super dělat lidem radost, vychystávání objednávek beru vlastně jako takový svý poselství. Ale když se proti vám všechno spikne, je dost náročný udržet nervy na uzdě...

Tak jsem tam vrátila zas Louíka...

10. prosince 2017 v 21:29 | K.
Přesně za 14 dní se touhle dobou budu připravovat ke štědrovečernímu stolu. Už nic neplánuju. I ty nejnevinnější plány se mi hroutí a já se rozhodla rezignovat. Nemám letos ještě skoro žádný dárky, nic nestíhám. V práci na mě čeká 9 náročných dní, kdy musím vybavit všechny objednávky. Přepla jsem na autopilota.

Teď už se jen odrazit... II.

6. prosince 2017 v 19:47 | K.
Týden začal fakt parádně. Přišla jsem do skladu. Přes ten igelit se tam dostaly čuby, takže všude naděláno a vytahaný odpadky. No myslela jsem že mě trefí. Práce na tom, aby mi tam vrátili dveře samozřejmě stála, ti týpci co na tom už přes týden dělaj byli někde v tahu. Všechno se na mě valilo ze všech stran a já propadala zoufalství. Ani kouřit jsem nechodila a stejně to nebralo konce. Byla jsem proto strašně ráda, že jsem kolem půl 6 vypadla. Jo, kdybych věděla co mě čeká...

Teď už se jen odrazit... I.

6. prosince 2017 v 19:47 | K.
Už nějakou dobu se opravdu ve svém životě nenudím. To co se ale děje teď nějak překročilo veškeré meze únosnosti. Tento blog nese heslo "Inspirováno životem". A já bych si strašně moc přála, aby ty události byly fakt jen vymyšlený. Bohužel, nejsou.

V úterý se ve mně otevřely všechny starý vzpomínky, nebude se o tom psát lehce, ani nevím jak dlouho se to tu veřejně ohřeje, ale v tuhle chvíli se nedokážu tomu nutkání bránit. Protože jsem si vědoma, že za většinu sraček a problémů si můžu sama, snažím se rozvzpomenout, kdy a proč to začalo. Možná potom by se s tím něco dalo dělat...

Nikdy nejásej předčasně... Nikdy!

19. listopadu 2017 v 17:10 | K.
Nebo spíš stroze: "Nejásej prostě nikdy!" Přehrávám si uplynulý týden a mám pocit, že se mi ta telenovela vymkla z rukou. Co telenovela. Přestala jsem mít kontrolu nad celým svým životem!

Ještě ten minulý týden to bylo všechno skvělý. Er. se domluvil s T. na podmínkách, které mu vyhovují a nastoupil po skoro třech týdnech zpátky do chráněný dílny. Jak mávnutím kouzelného proutku se ze mě stala veselá bytost. Bylo strašně fajn ho mít zase u sebe, měla jsem s kým svačit, kouřit, pít kafe. Pošťuchovali jsme se, on mi vymyslel novou přezdívku. Byl tam. I v těch chvílích kdy bylo potřeba něco těžkého přinést/odnést. A já věřila, že to nějakou dobu vydrží...

Tak to bejvá když je listopad...

11. listopadu 2017 v 17:55 | K.
Dneska je takové pěkné datum. Ráno jsem nemohla spát. Při převalování se nedalo nevšimnout, jak venku krásně svítí sluníčko. Jako na jaře... Cesta na balkonovou cigaretku jen v noční košili mě ovšem utvrdila v tom, že na jaro si nějakou dobu fakt ještě počkáme... Málem jsem přimrzla k dlažbě...

Chtěla bych se nudit. Aspoň na chvíli. Škoda že ten můj život je spíš samý nervák než nekonečná jízda zábavného dobrodružství. Dneska mám odpoledne pro sebe a tak hodně přemýšlím. O tom co bude. Ani ne tak v tom mým bláznivým vztahu, ale spíš v kariéře. Došla mi trpělivost. No, ale tak začněme tím, co bylo...

 
 

Reklama