Plkám

Zvířata nejsou klauni

10. října 2018 v 0:00 | K.
Slovo "cirkus" se na mé FB zdi objevuje ze všech stran. Nejdřív to bylo díky kandidující politické straně, která byla složena z vysloužilých artistů, potom ze stránek bojujících za zvířecí práva, a nakonec i ze skupiny naší městské části.

Jeden příspěvek se mě ale obzvlášť dotkl a já si řekla, že ho nasdílím k sobě na blog. I kdyby to přimělo jednoho jediného člověka, aby už do stanu plné zvrácené zábavy nevlezl, má to cenu.

"Slonici Tyke došla trpělivost, během svého čísla v cirkuse se rozzuřila, udupala krotitele a vyběhla na ulici, stačila zranit 13 lidí, než ji policie 100 střelnými ranami popravila. Tyke nakonec klesla k zemi a pomalu se zhroutila na kapotu jednoho z aut."

Kdo je víc vegan?

30. září 2018 v 11:11 | K.
Bylo mi asi 14, když jsem se z minuty na minutu rozhodla, že se stanu vegetariánem. Bylo mi líto, že jím zvířata, která někdo musel kvůli tomu, abych si "pochutnala" na řízku, zabít. Okolí to bralo jako nějaký pubertální vzdor, který mě velmi brzy přejde. No, je mi 26 a nepřešel. Naopak. Už přes rok uvažuju o přechodu na vyšší levl. Na veganství.

Jaký si to uděláš, takový to máš

14. srpna 2018 v 22:22 | K.

Prababička občas vzpomíná, jak byli první v ulici, kteří si pořídili televizi. Vždycky přichystala pohoštění a sezvali s dědou sousedy a všichni se před tu televizi naskládali a koukali. Nejčastěji na fotbal.

Pro nás, nebo alespoň pro mě, je to celkem nepředstavitelné. Ani ne tak ta verze, že televizi nevlastním, ale tu možnost si ji pořídit vůbec nemít!

Co bych zde vylepšila a kdo mi chybí?

10. srpna 2018 v 20:20 | K.

Včera jsem si po dlouhý době našla čas, kdy jsem si skutečně sedla a přečetla všechny vydaný články na aktuální Téma týdne. A protože jsem už taky poměrně blogová vykopávka (na sladký melodii budu slavit brzo 5. narozeniny a články z předchozího blogu, které jsem si sem přesunula jsou skoro 10 let starý) rozhodla jsem si do toho trošku virtuálně zakecat.

Objeví se tu i věci, které už byly řečený u kolegů blogerů, ale pokusím se vnést i nějaké vlastní nápady. Tak tedy, hurá na to.

Co na blog.cz chybí?

6. srpna 2018 v 17:28 | K.
Chybí mi tu slíbený článek o technických změnách, který měl vyjít v pátek.


A který bude viset na zdi vám?

2. srpna 2018 v 22:22 | K.
K malířskému umění mám takový zvláštní vztah - řekla bych pasivně pozitivní. Když jsem byla malá, táta přinesl domů knížku "1000 nejkrásnějších obrazů", kterou jsem si četně a velmi ráda listovala. I sama jsem měla ke kreslení a malování blízko, navštěvovala jsem kroužek výtvarky a učitelky ve mně viděly nadějnou umělkyni. Jenže pak se to moje nadání nějak zaseklo a momentální schopnosti vypadají zhruba takhle:


Stejně tak potupně přiznávám, mé teoretické znalosti malířské scény jsou taky na bodu mrazu. Znám Monu Lisu a Dámu s hranostajem, vím že existoval Van Gogh a Picasso. Nejblíž mám asi k tvorbě Jiřího Trnky, v jehož nakladatelství jsem téměř čtyři roky pracovala.

Nicméně poslední rok do těchto vod po špičkách vstupuju a dokonce jsem si sama nějaké ty obrazy pořídila...

Haló, kdo je tam?

31. července 2018 v 23:23 | K.
Člověku je tolik, na kolik se cítí. A i přesto, že mám stále infantilní duši puberťáka, musím uznat, že úplně nejmladší už taky nejsem. A proto mě občas zachvátí taková nostalgická nálada, kdy vzpomínám na dětství a na věci s ním spojené.

V dnešním článku bych si ráda zavzpomínala na dobu mobilních telefonů. Věřím, že se mezi čtenáři najdou lidi, kterým se tato "trilobitní" doba už vyhla, ale já ji vidím, jako by tu byla včera.

Bláznivý pozérský vegani

5. července 2018 v 15:15 | K.
Vlastně díky článku, co se objevil na titulce, jsem si vzpomněla, že mám jeden v rozepsaných už pěknou dobu... A i když se asi pouštím na tenkej led, rozhodla jsem se ho konečně zveřejnit...

Tohle je hrozně ošemetný téma a snažím se mu už delší dobu vyhýbat. Jenže na mě na FB vyskočil rozhovor na DVTV se zakladatelkou Nemléka a pod ním moc hezká diskuze. A já to prostě nechápu. Asi díky tomu, že se necpu "mrtvolama" nemám vyvinutý mozek, tak stále nepobírám ty útoky lidí, co maso jí, na lidi, kteří vyznávají - dejme tomu alternativní směr. A tak jsem se rozhodla jim alespoň u sebe na blogu vyjádřit podporu.

Ještě než se do článku pustíte, chci vás poprosit, abyste se v případné diskuzi ovládali. Já jsem tolerantní člověk, vyznávám svobodu názoru a chování, respektuji že někdo maso jí, byť mi to připadá v dnešní době zbytečné, ale nerada bych, aby se nám to tady zvrtlo a vzniklo něco podobného, co pod videem na FB.


S lidmi je kříž...

21. května 2018 v 15:15 | K.
Svůj vztah a postoj k lidem nedokážu přesně definovat. Jsem poměrně společenský typ a ráda se s lidmi bavím. Poznávám jejich příběhy, osudy. Zároveň ale dost často lidi nenávidím a pohrdám jimu. A občas se nestačím divit, co vyplodí za perly...

Není asi fér zveřejňovat soukromé konverzace, ale mně to zkrátka nedá. Poslední dobou mě fascinovali hned 3 lidi.

Jednou tě dohraju!

20. března 2016 v 11:24 | K.
Občas mě nějaké téma týdne zaujme natolik, že mám námět na článek... Jen málokdy ho ale sepíšu... A tentokrát mě napadly hned dva, do kterých jsem se bezhlavě pustila?! Páni, já zírám!

Minule jsem vám odkryla své nitro, tentokrát se nebudu pouštět do něčeho náročného... Dneska se budu věnovat svému gamblerskému já!

 
 

Reklama