Projekt 52

Týden 13., 14., 15. a 16.

24. dubna 2018 v 10:10 | K.
"Když nemůžeš, tak přidej." Tu písničku nesnáším, ale větu z ní jsem od M. na nedávné chatě slyšela nesčetněkrát. A snažím se tím docela řídit, takže navzdory setrvávajím "depkám" a úzkostem se pořád snažím něco dělat. A jo, musím uznat, že tento měsíc byl na akce poměrně bohatý a mám radost i z fotek.

Křišťálová koule se porouchala. Vychází mi jen samý nedůležitý prkotiny. Fí. se do mě pustil, že mi to nevycházelo nikdy, s čímž teda absolutně nesouhlasím, protože zhruba ty 3 roky to fungovalo. Neříkám že na 100%, ale tak z těch 85% ano. A já si teď připadám trošku ztraceně, budu muset vykonat nějaký očistný rituály, jinak se nehnu... Ale jaký, že. Vyčistím se lihem. Zevnitř. To je nápad!


26. 3. 2018


Týden začal, až na malý šok, celkem dobře. V pátek, jak jsem měla volno,
nám do práce přivezli obří vratku knih. Je to docela k vzteku, máte nějakej svůj systém ve skladu, místa málo,
a když se přiveze 10 000 knih navíc, tak vám ho trochu pokazí. Úplně nejhorší na tom je,
že když se mi alespoň 3/4 povedlo umístit, přišel email s dokladama k další vratce...
Málem jsem se rozplakala, takovejch knih.
Krom toho že jsem se teda vrhla do stěhování skladu, přinesla mi švadlenka nálož hraček z Kinder vajíčka.
Takže se vracím ke sběratelství. A taky mi přišel feng shui závěs. Bude se vyhánět zlá energie, ou jééé.

Týden 9., 10., 11. a 12.

26. března 2018 v 23:23 | K.
Uf. Jak jsem doufala, že březen bude dobrej, tak nakonec žádná sláva. Teda jako takhle. Já si nějakou improvizací pomůžu, abych jako úplně nemarnila svůj už tak marný život, takže jsem byla na výstavě minerálů, super výletě po Praze s přáteli, dvakrát na naprosto luxusním koncertě TroubleGangu. Nakoupila jsem si spousty nových kravin, zvládla generální úklid pokoje i věcí z komory, po 3 letech našla ztracené prstýnky a tak dále a tak dále.

K radosti některým z vás, Er. se stále neozval. Nějak jsme spolu přetrhali i telepatický spojení, takže až na pár snů a nárazových pocitů vím úplný hovno. Uvidíme no, prý se to má lepšit až bude hezky. Proto jsem furt věřila březnu, mně nenapadlo že bude ještě mrznout. Do toho mám novej objev, kterej jsem pozvala na rande, měli jsme se sejít a taky se neozval. :D

Jsem strašně vyčerpaná a líná. Připadám si zralá na provaz. Nevím ani proč, zas takový katastrofy se nedějou. Trápí mě, že na sobě moc nepracuju. Byznys mi stojí, putovní deníček pro klub optimistických lidí jsem taky ještě vyrábět nezačala, necvičím, neučím se... Oukej. Píšu knihu. Mám obálku, úvod, věnování a asi 6 celých kapitol. Je zajímavý se pročítat minulostí, vybavovat si všechny ty detaily. Dneska jsou to přesně 2 roky, co jsem se vyspala s F. Když si tak ty svoje deníčky čtu, on byl mnohem větší hajzl, než Er. A ta moje nerozhodnost byla taky báječná. No, uvidím, jestli to někdy dopíšu. Škoda že to moc lidí nedostane, je to plný kompromitujících materiálů. :D Kam se na to hrabe blog.

No nic, končím s vykecáváním, jdeme na Projekt. Ou jééé.

26. 2. 2018


Když na mě hupsne bacil, obvykle je to na dlouho. Nastydlá jsem byla od našeho výletu na Boreč,
den poté jsem šla jen v šatech do divadla, no a o víkendu chodila na cigáro jen ve slabé mikině.
Takže když jsem se ráno v pondělí probudila, chyběl mi hlas.
Což je pro užvaněnýno člověka, jako jsem já, celkem peklo.
Brácha mě chtěl vzít do hospody, ale když viděl, v jakým stavu jsem, zůstala jsem raději doma.
A u toho projížděla Wish. No. Mám na cestě asi 7 věcí, tak jsem zvědavá. :D
(Edit: věcí nakonec bylo mnohe víc a už mi jich i pár přišlo. Mám radost, některý jsou fakt super.)

Týden 5., 6., 7. a 8.

25. února 2018 v 15:44 | K.
Nemám ráda únor. Je dobře, že má tak málo dní a blíží se k zdárnému konci. Odjakživa v druhý polovině měsíce propadám depresi, chybí mi sluníčko a nemůžu se dočkat jara. Letošní únor pro mě byl ve znamení přemýšlení o budoucnosti. S Er. jsme se koncem ledna sešli, pořádně se pohádali a pročistili atmosféru. Myslím si, že by to mohlo nakonec vyjít, vypadá to že se vrátil, ale má v bytě nakýblovanou tu holku, co mi už jednou psala (on sám tam nebydlí, sem tam tam akorát přespí, nevím, nějak si nemyslím že by spolu spali, ale i tak mi to vadí :D) tak se mi ani neozval, abych neřádila. Což já bych řádila. Viděla jsem březen jako ten zlomovej měsíc, kdy se to začne lepšit, kdy se z těch sraček budeme pomalu vyhrabávat. Uvidíme, věřím, že se mi teď v týdnu ozve.

Co se týče kultury, tý jsem si užila dost, byla jsem 2x v divadle a na koncertě Animé. Hodně jsem se scházela s přáteli, absolovovali jsme výlet na Boreč a do Litoměřic. Celkově jsem to pojala jako takovou rozlučku se svobodou, kdy se nemusím ohlížet na druhýho. A až na to, že mě před týdnem ped barákem málem znásilnil nějakej hajzl, to až na tu zimu nebyl špatný měsíc.


29. 1. 2018


Jakoby přišlo jaro. Celkově ve mně díky víkendu, kdy jsme si všechno vyříkali,
a rozhodli se za tím vším udělat tlustou čáru a začít znovu a líp, rozprostřel takovej fajn klid.
A kromě toho jsem dostala spousty nových tvůrčích nápadů, tak snad nezůstane jen u nápadování.

Týden 1., 2., 3. a 4.

28. ledna 2018 v 21:33 | K.
Když jsem ke konci roku přepla do autopilota a měla pocit, že nic moc v tom mym životě nemá smysl, přiznám se, že mě na chvíli napadlo, že se v tom roce novém na Projekt vykašlu. Ale říkám si že by to byla škoda, přecejen už 5 let jsem zdárně vytrvala a občas si díky momentkám a zápiskům můžu připomenout co bylo...

A tak jedeme dál, přátelé. A stejně jako loni, budou vycházet díly jednou měsíčně. Doufám, že vznikne spousty fajn fotek, na který bude radost pohledět. Muhehe.

Jak si furt melu o těch svých vizích, tak jsem věděla, že v tý druhý polovině ledna se to začne v lepší obracet. Že si konečně s tím svým ňoumou sednu, zhádáme se do krve ohledně starých křivd, uděláme za tím tlustou čáru a buď to definitivně skončíme a nebo to zkusíme - znovu a líp. Můj tip byl že se ozve 16., a že ten další týden se to teda začne nějak hýbat... No, posuďte sami.

1. 1. 2018


A tak začal ten další rok. Z části mě to udělalo šťastnou. Nevím kdy to bylo,
někdy během září mi do hlavy vlezla neodbytná myšlenka, že ty dva poslední měsíce budou stát za nic.
A i když tomu nic nenasvědčovalo, začátkem října se všechno začalo pozvolna kazit, aby to v listopadu vyústilo v katastrofu. Jediná naděje pro mě byla, že vzápětí za touhle myšlenkou přišel vzkaz, že v lednu se začne všechno lepšit.
Byli jsme v hospodě, kolem třetí ráno došlo i na karaoke a tanec. Domů jsem přišla v pět. Nebudu lhát, stesk po Er. byl silný, takže jsem mu psala nějaký "zoufalý" smsky... A brečela jak malý dítě.
Celý den jsem pak prospala. A kvůli tomu úplňku jsem nemohla spát v noci.

5. rok Projektu 52

1. ledna 2018 v 16:31 | K.
Furt nějak nemůžu pochopit, že takovej nespolehlivej flákač jako já u zaznamenávání svého života pomocí fotografií a zápisků každého dne, vydržel už pět let. Pravda, letos jsem si omylem smazala fotky a pár jich je imrovizačních a dvě mi chybí úplně, ale i tak to považuji za ohromný úspěch. Občas když si chci dát dokupy různý souvistlosti, tyhle zápisky si pročítám. Je fajn se do některých dní alespoň v duchu vrátit.

Letošek byl pro mě fakt náročnej. Podrobná bilance vyšla v samostatném článku, tady se budeme věnovat spíš těm fotkám. Tak jdeme na to, přátelé!


2. 1. 2017


Tentokrát jsem se do práce ani moc netěšila. Věděla jsem, že N. bude na Ukrajině a říkala jsem si,
že se tam budu asi dost nudit. A celkově jsem si přes to volno ani moc neodpočinula.

Týden 49., 50., 51. a 52.

1. ledna 2018 v 13:32 | K.
A je to. Máme tu poslední díl pátého ročníku Projektu. Bohužel tentokrát se to pokazilo, na Štědrý den jsem uklízela mobil, zálohovala si starý fotky... A nějakou vlastní debilitou jsem všechny od 18. listopadu smazala. :( Něco málo jsem tu už nahraný měla, pár fotek jsem vytahala z FB, ale dvě jsem bohužel zachránit nezvládla.

Poslední měsíc roku 2017 nestál za moc. Hned 3. jsem strávila poslední noc u Er., to jsme se navíc ošklivě pohádali (resp. já asi půl hodiny ječela a on mlčel a akorát mi to tak nějak napůl odkejval). Měla jsem příšerně moc práce, hrozně mě to vyčerpalo, do toho jsme hledali byt a když už to vypadalo, že se vše zase začne lepšit, tak se to celý posralo.

Jsem hrozně ráda že je tenhle šílenej rok za náma. Za chvíli vydám ještě celkovou bilanci. Ráda bych udělala speciální díl "To nejlepší z Projektu 52" - každý rok na tom makám průběžně, letos jsem se k tomu absolutně nedostala. A pak... Pak jedeme dál, přátelé. Doufám že tentokrát nebudu mazat fotky nebo ztrácet mobily a tak. :D


3. 12. 2017


Poslední den ve starém/přechodném bytě. Ráno mistrovi zazvonil telefon a nějakej vocas ho žádal o pomoc.
Byla jsem ještě lehce přiopilá z tý vodky, co jsem do sebe s vírou v uzdravení kašle nalila (ne, nepomohlo to),
takže jsem mu popřála dobrou cestu a byla milá. Těšila jsem se že si uděláme odpoledne pro sebe.
Neudělali. 2x se tam na pár minut mihl, ale do devítí lítal někde v háji. A já zase sama.
Když přišel, vyslechl si salvu nadávek, výčitek a dalších věcí... a usnul.

Týden 45., 46., 47. a 48.

11. prosince 2017 v 23:03 | K.
A máme tu předposlední díl tohoto roku. Budu se po stopadesátý opakovat, ale strašně mě děsí, jak ten čas letí. Těším se, až tenhle rok skončí. Jen doufám, že ten následující nebude ještě vypečenější než ten letošní...

5. 11. 2017


Já bych tak ráda jedla nějak pravidelně a zdravě, ale neumím to.
Střídají se u mě období kdy nežeru prakticky vůbec a žiji z kofeinu, pak takový kdy jím sice jak vrabec, ale pak mě honí mlsná a jsem schopná do sebe za večer naládovat balíček chipsů a prokládat to čokoládou.
A sem tam se fakt snažím a pak to vypadá třeba takhle pěkně - zapečené brambory s tofu a zeleninou.

Týden 41., 42., 43. a 44.

5. listopadu 2017 v 13:26 | K.
Tak mě trošku začalo děsit, jak ten čas letí. Vánoce nikdy nepatřily k mým oblíbeným svátkům, ale i tak jsem v dostatečném předstihu měla nakoupený dárky a tak. To je asi jediný co mě na tom baví. Dělat radost. A pak teda volno, protože poslední 3 roky pracuju ve vydavatelství, kde je na podzim ohromný nápor a často zůstávám ve firmě až do 10 do večera a ještě doma vyřizuju nestihlou poštu.

Je listopad. Mám nějaký seznam pracovních úkolů co by se mělo všechno stihnout a říkám si, že teda nevím nevím, jak se to stihne? Dárků taky moc nemám, nemám letos ani moc nápady... Je to bída.

Osobní život? Taky žádná sláva. Ve chvíli, kdy začíná tento díl projektu se to začalo mezi mnou a Er. bortit. Namočil se do nějakýho maléru a mě vyšachoval, abych se k něčemu nepřipletla. Už je po všem. V pátek se mi ozval a sešli jsme se, dneska se chystá do práce domluvit nový podmínky (edit: domluvil a nastupuje!). Tak doufám že se domluví a začne trochu normálně žít. Jednu výhodu to mělo, můj čerstvě rozejitý brácha je teď hodně doma a tak nějak jsme se vrátili k těm časů, kdy jsme byli skoro nejlepší kamarádi. Hodně si z toho děláme srandu a trávíme spolu dost času.

Jinak mě nic dalšího do úvodu nenapadá. Měla bych začít cvičit, protože jsem nějak šíleně nakynula. Ale jsem šíleně líná, když přijdu z práce, tak se mi nic nechce dělat. A i když tam mám pohybu dost, k hubnutí mi to nestačí. Asi si našetřím na nějakou liposukci. Hehe.

Týden 37., 38., 39. a 40.

21. října 2017 v 15:34 | K.
Moje blogování vzalo poslední dobou dost za svý. Nějak mě opustily nápady, čas i chuť. Věrná jsem, alespoň z části, jenom Projektu. Zápisky (tentokrát všechny) píšu fakt až teď, takže jsem na sebe (a svou paměť) moc zvědavá.

Mno. Co napsat na úvod. Léto skončilo hrozně brzo. To letošní bylo opravdu zlomový, nakonec jsme to s Er. dali zase nějak tak dohromady, napůl spolu žijeme, poznáváme že jsme oba úplně na ránu, ale protože se stejně asi milujeme, hned jak dolítaj talíře, jsme na sebe nejhodnější na světě. Střídá se tedy ve mně období vzteku a nekonečného štěstí. :D

Nestihla jsem toho moc. Žádnej fesťák, výlet, pobyt na chatě/kdekoli. Obchůdek spí, protože se za boha neumím naučit s tím foťákem, brácha se na mě vykvajzl s logem a dalšíma grafickejma kravinama. No a tak si tak tím životem pluju, v práci nám začal předvánoční masakr a já se začínám fakt bát, že to nezvládnu. Přes léto jsme totiž stěhovali sklad, takže tu bylo furt co dělat a těch dní, kdy sebou člověk plácl na zahradu, opaloval se a užíval si zasloužený relax bylo pomálu.

Ale nestěžuju si, protože se učím žít tak, jako by ten den nebyl poslední. Když něco nestihnu dneska/za týden/za měsíc, neznamená to že to nemůžu udělat za rok žejo. A aspoň to bude snad pořádný. Jediný co mě teda dost štve je to, že toho moc nenaspím. U něj ponocujeme furt a když jsem náhodou jednou za uherák u našich, tak se snažím dohnat co jsem zameškala a do postele se dostanu tak ve dvě.

No a teď už k samotnému cvakodeníčku. Jsem tak mimo že si nepamatuju ani co jsem vlastně fotila, takže to bude i pro mne překvápko. :D

10. 9. 2017


Tak tenhle den se vážně nepovedl. Už jsem o něm psala v samostatném článku.
Prostě nám mrsklo a vyústil z toho můj hysterický záchvat. A to ho pěkně vyděsilo.
Ještě než jsem začala soptit, tak jsem si po dlouhý době pustila HIMYM. To nikdy nezklame.

Týden 33., 34., 35. a 36.

2. října 2017 v 12:26 | K.
Pozdě ale přece... Asi je zbytečný se rozepisovat na úvod nějak víc, vše podstatné je u samotných dní...

13. 8. 2017


"Ty ses s tou kurvou snad zbláznil?" - takhle mě nazval Er. kamarád,
kterej z velké části díky mně strávil celý víkend na ulici. Ano, velmi veselá historka, nicméně já říkala že pojedu domů...
Byli jsme celkem unavení a tak jsme celý den trávili doma. K večeru jsme si pouštěli filmy.
Výběr nechal na mne - takže jako první jsme dali Probudím se včera. Smáli jsme se jak malí.
Aby se necítil utlačován, nabídla jsem mu (s důrazným varováním že to není žádná sranda) film v ruštině - Lilja 4EVER.
To bylo slz... Zakončili jsme to Pohádkama pro Emu a šli spát.

 
 

Reklama