Projekt 52

Týden 41. a 42.

21. října 2018 v 17:17 | K.
Tak. Je tu další neděle a já usedám ke psaní projektu. "V mym bytě dva plus jedna promile." jak se zpívá v jedný písničce. Dneska bude nezvykle dlouhý úvod, poněvadž píšu článek až teď a nevím, zda si na všechno zpětně vzpomenu a mám plnou hlavu myšlének, tak to ricnu sem.

Hned po probuzení jsem se přichomejtla k jedný diskuzi, ze který jsem podle jednoho pána vzešla jako "UK feministka". Ne, nemyslí tím, že bojuju za práva obyvatel Spojeného království, ale za Ukrajince. Asi jak stárnu, tak se neumím vyjadřovat a připadám si nepochopená. Máme totiž na sídlišti bar, který okupují Ukrajinci. A každou chvíli se na FB strhne diskuze, jak jsou děsný a že by se měli všichni deportovat a bla bla bla. Jednou nám tu nějakej černoušek pozval dámu na rande a prý na ni blbě koukal - okamžitě se mu virtuálně hrozilo likvidací a byl udán na policii. Sousedé pak pisateli psali, kde zrovna nějakýho černocha potkali... A já tohle prostě nesnáším, a tak jsem tam pravdivě napsala, že je zajímavý, že když tu byl každej všední den do 3 do rána bugr v naší český hospodě, tak se to na FB neřešilo ani jednou (a taky se tu střílelo), nebo jeden bar, kde se to taky rve do krve kdykoli tam vejdu, taky není vůbec takhle veřejně lynčovaný, ale kvůli ukáčkům se může každej zesrat a všichni jsou hned drsný mača, co jim půjdou rozbít huby. Podle správce jsou Ukrajinci špatný, protože se pokusili znásilnit ženu! Ano, pamatuju si to, řešila jsem to pak s Er. a říkali jsme si bůhví jak to bylo, holka v tom baru chlastala taky, mohlo tam dojít k nepochopení, nebo to byl prostě dement, nato jsem namítla, že mě se tu pokusil znásilnit člověk úplně jiné rasy a na to správce opáčil, že ten nedělal bugr v ulicích. :D Nojo, takže pokud se chováte tiše a klidně, znásilňujte si koho chcete.

Pak se tam objevil správný vlastenec s výrokem "mi jsme tu doma". Ale než jsem se prokousala až sem, tak jsme se nějak snad už trochu pochopili, já se jich nezastávám, jen mi vadí, že my domácí se jak čuráci chovat můžeme a cizinci jsou hned zralý na trest smrti pomalu. Já vím moc dobře - možná líp jak všichni ti jejich odpůrci dohromady- co Ukrajinci dovedou, když jsem mezi nima žila.

Týden 39. a 40.

9. října 2018 v 13:13 | K.
Dneska dopoledne na mě vyběhla písnička, která mě po všech těch klišé-srajdách dost pobavila. "Co když už nikdy nebude líp, co když už nikdy nebude líp..." Oukej, vždycky může bejt hůř, ale teď to žádná sláva není. Pozitivní je, že v nové práci se mnou počítají a celkem se na to začínám těšit.

24. 9. 2018


Tak jsem si ráno udělala výlet na PSSZ, kde mi museli vytisknout nějakej papír pro pracák,
pak jsem zajela i na něj, tam zas po mně chtěli něco co mi v tý bývalý práci nechtěli podepsat, prostě blázinec.
Doma byly na návštěvě babička s tetou, chvíli jsem poseděla v obýváku,
ale protože jsem se stejně další den chystala k prababi, kde se sházíme takhle všechny,
zalezla jsem si do postele, abych tu svou posranou náladu nešířila po okolí.

Týden 37. a 38.

23. září 2018 v 20:19 | K.
Věřila jsem, že tenhle rok bude boží. Že se mi konečně začne dařit podle plánů. Našla jsem v sobě nějakou vnitřní sílu pro změny. Jenže jsem nad vším ztratila kontrolu a je to jak domino, kdy jen stojím a koukám, jak se mi bortí jeden sen za druhým.

Hlavně se z toho neposrat. Tak se oklepávám a jedeme dál. Co mi taky jinýho zbývá, že...


10. 9. 2018


Týden začal opravdu parádně. Šla jsem do práce s dobrou náladou.
Tu mi hned ráno H. zkazil, fámy, že firma spěje do záhuby se bohužel potvrdily a začali vyhazovat.
Tím, že jsem byla ještě ve zkušebce, jsem to odsrala mezi prvními.
To je fakt neuvěřitelný, ještě před měsícem jsme tam vymýšleli zlepšováky,
sklad se měl rozšiřovat, mně bylo slíbeno "povýšení" i přidání platu a teď tohle.
Jak vtipně podotkl L.: "Práci si najdeš, to není problém, ale zvykej si na nový debily."
No, tak jsme si nakonec z toho dělali celej den prču. Je fakt, že mi budou kluci chybět,
byli to super kolegové a kamarádi.
Večer jsem to zašla zapít s T. do hospůdky. Když jsem pak přišla domů,
matka měla už lehce upito a vypadla z ní věta, která mě tak strašně zabolela,
že jsem se z toho úplně sesypala. Fakt, furt něco.

Týden 35. a 36.

9. září 2018 v 14:14 | K.
A máme tu září. Venku je sice přes den pořád hic na padnutí, ale ráno a večer už je opravdu příjemně. Zachvátila mě únava. Fyzická i psychická, nějak mě ty události posledních dní vyčerpaly. Naštěstí mě čeká po sto letech dovolená, tak snad tam trochu přijdu na jiný myšlenky.

Blog mě sere, ale to jste jistě z mých teatrálních výstupů zjistili sami. Nejde o život, ale opravdu mě vytáčí ta ignorace a jak na nás každej kašle. Já tohle dělat ve svém zaměstnání, tak mě bez milosti vyrazej. Ten nejnovější článek jsem prolítla, ale nic konkrétního jsem z něj nevyčetla - obtíže budou trvat ještě několik dnů nebo týdnů, ostatní nápady na zlepšení jsou fajn, tak uvidíme, jestli je zrealizujeme. A že nejzásadnější je AK. No to si zrovna nemyslím, ale tak budiž. A ještě nás všechny vyházej. :D Nechápu proč tam nenaberou naopak co nejvíc zajímavých autorů, aby se titulku pestře obměňovala...


27. 8. 2018


Pondělí nezačlo zrovna nejlíp, hned ráno jsem si skřípla prsty na noze pod dveře,
což teda jako kurva bolí. Ale pak už se to začalo lepšit.
Z dovolený se vrátil H., což já osobně uvítala, protože je s ním sranda,
ale M. s ním má nějaký spory, tak z jeho návratu byla celkem přešlá.
Vytáhla mě na oběd a se vším se mi svěřila.
Připadám si divně, když takhle mezi všema stojím, mám je ráda všechny 3,
jasně, každej má něco co mi taky vadí, ale lidsky jsme si sedli.
A teď za mnou běhaj a chtěj podporu v drbání toho dalšího. :D Mód vrba.
No, cesta domů byla veselá, protože nějakej čurák nahlásil bombu v OC, naštěstí já to chytla ještě v době,
kdy nechali projíždět tramvaje, takže jsem se domů nakonec dostala.
Tam pak přijel i brácha, poklidil skříň, povedlo se mu jednu velkou polici uvolnit, takže mám teď víc místa,
objednali jsme si pizzu a on pak odfrčel za kámošema, takže jsem měla volné působiště.

Týden 33. a 34.

26. srpna 2018 v 11:11 | K.
Budu se opakovat, ale ten čas fakt děsně letí. Vždyť za chvíli tu budeme mít září! Poslední srpnový týden jsem se rozhodla strávit třízením majetků (asi mě trošku nakoplo TT) ale jde to těžce, protože mi to pořád narušují nějaký akce. :D Ale nestěžuju si, není nad to vyrazit na koncert nebo pořádný divadlo a tenhle časový úsek byl na kulturu opravdu bohatý.

Toť k úvodu asi všecko, nějak nemám co víc k tomu dodat. Jen že bych momentálně potřebovala někoho, kdo by dohlídla na to, abych šla makat a ne číst blogy a prachsprostě se flákat!

13. 8. 2018


V práci jsme se kromě vychystávání objednávek připravovali i na dovču H.
Dostala jsem pár bojových úkolů, o který jsme se nakonec teda dělily s M., tak snad jsme to zmákly.
Cestou domů jsem narazila na umělecké pouliční dílo - hrozně mě tyhle dětský křídový kresby baví.

Týden 31. a 32.

12. srpna 2018 v 18:18 | K.
A máme tu srpen. Nostalgicky vzpomínám, jak jsme loni začali s Er. žít. To byla jízda! Letos mě to nějak nebaví, na můj vkus je až moc velké vedro, tak se mi nikde ani moc courat nechce a jsem spíš doma (kde je teda taky na chcípnutí). Čas pádí, čas letí, včera to byly dva měsíce, co jsem už v nové práci. Jsem ráda, že jsem se rozhodla pro tuhle firmu, sice se furt vyhrožuje, že ji po Vánocích zavřou, ale kluci jsou super a většinou se fakt dost dobře nasmějeme a i díky tomu směna pak utíká rychle.

VKV mají zase natáčecí pauzu, tak uvidíme, kdy se rozjedou. Volný čas tedy využívám k tvoření - ať už výrobě šperků, nebo psaní, což mi celkem asi jde, soudím dle komentářů, za které děkuji. :)


30. 7. 2018


Hic v práci, hic venku, hic zkrátka úplně všude.
V práci se nám dělá hůř, protože těch 30 stupňů není nic moc, když se musíte hýbat.
Naštěstí jsme to zvládli, pak mě M. svezla na Kobylisy, kde jsem si chvíli počekala s kafíčkem
a pak přišla J., že zajdeme na pivčo. Dala jsem si i jídlo, ale v tom teplu se vážně nedá,
takže jsem ho nedojedla. Probraly jsme drby, ona měla teda silnou kávu, já mám teď poměrně klidný život
bez skandálů, takže jsem s otevřenou pusou naslouchala.

Týden 29. a 30.

29. července 2018 v 19:19 | K.
Vždycky když mám pocit, že čas rychle letí, jakoby se snad ještě víc zbláznil. Divný období. To vedro a sucho je ubíjející, vadí mi, že se nemůžu projít po zelený trávě, jít na čtyřlístky. Všechno je uschlý. Nedá se jíst (což je fajn), nedá se pořádně spát. Mám se dobře, ale je mi smutno. Trýzní mě pár věcí a nemám s kým o nich mluvit. Nejraději bych to vyklopila bývalý kolegyni, ale ta je asi někde na dovolený a na emaily neodepisuje. Tak si to dusím ve svém nitru a tiše se tím sem tam nechám užrat.

A pak je tu ta druhá strana, ta lepší, pozitivní. Pracuju, nezahálím. Mám před sebou ještě obří kus práce, ale tentokrát cítím, že to dotáhnu do konce.

16. 7. 2018


Nějak na mě dopadly chmury. Občas to tak prostě mívám.
Naštěstí mě zachránil brácha s H. a vzali mě na pivo. Tentokrát opravdu na slušňáka,
po třech kouscích jsme šli dom.

Týden 27. a 28.

21. července 2018 v 11:11 | K.
Dneska to máme trochu stručnější. Vlastně se ani nic, co by stálo za zmiňování, neděje. Pracuji, buduji obchůdek a sem tam se zajdu někam (ne)lehce opít s přáteli. Stýská se mi a nemůžu s tím nic udělat. A nic nestíhám. Takže tak.


2. 7. 2018


Vždycky se těším až budu mít volnej byt a pak jsem z toho stejně trochu nesvá.
Není to vyloženě strach, jen takovej smutek, úzkost.
Myšlenky coby kdyby... Takže jsem z neděle na pondělí moc nespala a přes den jsem byla pěkně utahaná.
Naštěstí mě na večerním posezení ve Hvězdě A. poměrně probudil,
moc fajn pokec. :)

Týden 25. a 26.

1. července 2018 v 22:22 | K.
Tak jsem se po dlouhé době rozhodla o menší změnu ve vydávání Projektu. Tentokrát to zkusím po dvou týdnech, tak uvidíme, jestli mi to takhle bude vyhovovat.

Mám za sebou celkem fajn dva týdny. Změna práce se ukázala jako jedno z nejlepších zásadních rozhodnutí, které jsem udělala. Stesk po chráněné dílně se mě držel celkem 3 dny, od toho 4., kdy vlastně vyšel inzerát, že hledají místo mě posilu, se ten zármutek jak mávnutím kouzelného proutku rozplynul.

Je pravda, že náplň mé práce je dost stereotypní a nemám nějakou velkou možnost postupu, ale celkem mi to vyhovuje. Navíc díky spoustě volného času jsem se konečně vrátila ke tvoření. Zrovna teď mi schne na stole pryskyřice - tudíž to hlavní, co chci ve své tvorbě používat. Trochu trnu, zatím mi přijde dost tekutá na to že jsem to odlévala už odpoledne, tak snad to do rána trochu ztvrdne, tohle kdyby se nepovedlo, tak by mě to hodně mrzelo. Tak mi držte palce.


18. 6. 2018


Pondělí v práci uteklo rychle, dokonce jsem se tam celkem těšila.
Od H. jsem vyfasovala čtvrt kila čokolády, tak to se hned líp maká. :D
Cestou z práce jsem se stavila v obchodě vše za 40, kde jsem si v pátek vyhlídla tenisky,
ale nechtělo se mi s nimi tahat na koncert. Měli poslední! O číslo menší, ale byly mi,
tak snad mi nebudou moc otýkat nohy. K tomu jsem ještě přihodila jedny balerínky na klínku - dohromady za 150,-.
Tak doufám, že někde neztratím podrážky nebo tak, hehe.
A doma pohoda klídek, vybarvovala jsem si antistresový omalovánky a koukala na Kriminálku Anděl.

Týden 23. a 24.

17. června 2018 v 21:21 | K.
Jelikož blog má zas nějaké své technicky perfektní období, musela jsem další díl Projektu rozdělit na 2 díly... Úvod ponechávám stejný, jako z prvního...


Lidé mi často vyčítají, že se držím ve svých stereotypech. Nejvíc jsem si vyslechla, co se týče Er. Ale paradoxně, mě víc jak on, ničila spíš špatně ohodnocená práce. Neustálé výčitky, co je blbě. Cokoli jsem udělala, tak mi bylo předěláno - i kdyby mi v dopise mělo vedení vyměnit dvě slova, zkrátka vše procházelo kontrolou a já si často připadala jak nesvéprávnej blbec. A to vše - teď už to můžu napsat - za 11 000,- čistého měsíčně. V Praze. Práce skoro za 3 lidi. Dovolená žádná, marodění žádný... To, že si můžu k práci otevřít lahváče a nikdo to neřeší mi to zas tolik nekompenzovalo (v tý nový to můžu taky a těch výhod je tam, krom vyššího platu mnohem víc), byť si vedení myslelo, jaký mi poskytuje narozdíl od jiných zaměstnavatelů výhody...
A tak jsem, přátelé, práskla do bot! Během týdne jsem si našla dokonce dvě super místa, rozhodla se pro jedno a 7. 6. prostě bouchla dveřma a odešla nekorektně do hajzlu. Nicméně kdo četl "Poslední kapka", jistě bude souhlasit, že nemusím trpět nějakými výčitkami svědomí.
Mé kroky vedly nakonec do eshopu s potravinami a kuchyňskými potřebami, kde se v mladém kolektivu věnuji přípravě balíčků, aby v pořádku dorazily k zákazníkům. Nebudu lhát, po prvním týdnu mě bolí snad úplně všechno, ale tak doufám, že si zvyknu... Jinak to bylo období kulturně bohaté... Jen těch negativních věcí by se mohlo dít o trošku míň.

4. 6. 2018


Chcípli motýli. Chráněná dílna spěje ke konci...
Dodělávala jsem resty, papíry, inventury, úklidy. Aby, až odejdu, tam nezůstal po mně moc velkej masakr.
Snad se mi to povedlo...

 
 

Reklama