Projekt 52

Týden 29., 30., 31. a 32.

Pondělí v 15:06 | K.
Ne, nevyprdla jsem se na svůj dlouholetý zvyk. Jen nestíhám. A když už bych trochu toho času našla, nejsem připojená k internetu. Vymyslet chytrej úvod je v tuhle chvíli asi stejně těžký, jako vzpomenout si na události, které jsou měsíc staré. Tak uvidíme, co z toho vzejde...


16. 7. 2017


I přesto, že jsem z Náplavky nepřišla zas tak extra pozdě,
pes se vzbudil a začal štěkat. To vzbudilo naše a ti na mě byli hrozně nasraný.
Takže jsem ani moc neopouštěla pokoj a raději se věnovala blogu. Hehe.
A na fotce makronky, nebo jak se to jmenuje. Docela dobrý byly.

Týden 25., 26., 27. a 28.

24. července 2017 v 20:34 | K.
Vymýšlet fundovaný úvody mi připadá čím dál tím těžší. Nic novýho se v mém životě vlastně neděje. Stále jsem neprchla z práce, stále věřím, že rozjedu svůj vlastní internetový obchod, stále jsem neposlala Er. do prdele... A stále nic nestíhám, všechno flákám a děsím se, jak moc ten čas letí.

Vždyť to není tak dávno, co jsme nadávali, že ta zima je nekonečná a že chceme aby už bylo hezky teplo. "A za půl roku tu máme Vánoce!" Věta, která z otcových úst vychází 24. 6. pravidelně. A pak tu máme takový ten malý Nový rok. 1. 7. Loni jsem v tuto dobu trpěla rozhodováním, jestli F. nebo Er. Původně jsem si zvolila toho nablblýho a zároveň neškodnýho pošťáka, ale Er. vrhl kostkama a udolal mě, takže jsem poprvé v životě poslechla hlas svýho srdce. No to jsem si dala.

Pořád se snažím lépe žít. Vážit si sama sebe, být ve všem nejlepší. A čím víc posouvám laťku, tím je to horší a tím hůř si sama před sebou připadám. Přitom se neděje nic moc zlýho, pilně pracuju, zbývá mi čas nejen na sebe, ale i na Bordery v nouzi a další věci, který považuju za smysluplný. Jediná událost, kterou považuju za takovou nepříjemnost, je mobil, který mi vypadl z ruky a odnesl to jeho display. A teď už k samotnému Projektu, kde budu v zápiscích konkrétnější...

18. 6. 2017


Dlouho se mi nestalo, aby se mi nějaký flám protáhl až do ranních hodin. Obvyke jsem tak kolem jedný, maximálně druhý doma. Nezřídka z baráku vůbec nevycházím a žiju si klidný dospělý život, hehe.
Tentokrát jsme měli pestrou noc. Původně jsem šla s Fí. na pivko, ale lehce před půlnocí se k nám přidala A.
Takže jsme nakoupili ještě Lambrusca a poflakovali se kolem Vltavy. Domů jsem dorazila asi v 7, unavená, ale ve střízlivým stavu.
Nespala jsem ani moc dlouho, kolem poledne už jsem byla vzhůru. Dorazil brácha, tak jsme si dali filmový maraton. Hlavně filmy s Ondřejem Vetchým, toho máme rádi. Nejvíc se mi líbily Pohádky pro Emu. Opravdu krásný film.

Týden 21., 22., 23. a 24.

18. června 2017 v 20:57 | K.
Tak tu máme další díl. Tentokrát jsem se snažila, aby fotky byly pestrý a jsem celkem spokojená. Vlastně i ty dny nebyly špatný, mám to teď dost nabitý a moc nestíhám, snažím se navštěvovat akce, dělat si radost. Tak doufám že mi to dlouho vydrží.

21. 5. 2017


Pařbáá. Já teda moc nepařila, protože mi bylo mizerně. Den předtím teplota, kterou jsem jakžtakž zvládla zahnat,
špatný počasí kvůli kterýmu jsme se nemohli jako slušní lidi opít na Náplavce, takže jsem do klubu přišla střízlivá,
strašnej stesk po Er. No, je pravda že 25. narozeniny jsem si představovala trochu jinak, ale co nadělám. Je to jenom jeden blbej den v roce, stejně jako 364 dalších, že. Ale ten saxofonista byl úžasnej.

Týden 17., 18., 19. a 20.

5. června 2017 v 20:33 | K.
A máme tu další díl mého cvakodeníčku. Vydávám ho s lehčím zpožděním, protože má teď docela nabité dny a nestíhám. Za to jsem docela ráda, protože jinak bych se asi zbláznila. I když občas si říkám, mít tak den kdy se budu nudit...


23. 4. 2017


Jen tak se válet a nic nedělat. Ve společnosti hafánka.

Týden 13., 14., 15. a 16.

23. dubna 2017 v 20:47 | K.
A máme tu další díl. Hohoho! Nějak ztrácím nápady co do těch úvodů psát. Je skoro květen. Hrozně to letí. Nic nového, to omílám v každém článku. V květnu budu mít narozeniny a začínám z toho propadat do "deprese". Když jsem nedávno narazila na nějaký starý článek, plány na 25. rok mého života se od současné reality výrazně lišily. Připadám si marně a zbytečně. Zároveň jsem chytla nějakej druhej dech a jsem hrozně pracovně produktivní. V ostatních kruzích nicméně dost pokulhávám.

Fungovat v práci vedle Er. je čím dál tím těžší. Ničí mě že to skončilo, aniž by mi poskytl nějakou omluvu nebo vysvětlení. I přesto že spolu nejsme, furt nás to k sobě táhne, ale protože lítá v nějakým maléru, drží si odstup. Dala bych hodně za to, aby to bylo jako dřív. A ono to možná jako dřív i bude, ale otázkou zůstává, jak dlouho to vydrží, že...

Celkově jsem psychicky dost otrávená se všeho, nic mě nějak nebaví. Prodělala jsem nejhorší spánkovou paralýzu v životě, jeden ze psů musel na operaci a příští týden čeká "předoperační" vyšetření mě. Venku je zima a začíná mě to prcat. Tak jsem z toho taková vykolejená a ani nikam moc nechodím, raději zalezu doma do postele. Jediný dobrý, myslím si, že tentokrát ty fotky docela vyšly a je to takovej lepší díl oproti ostatním. Aspoň něco.


26. 3. 2017


Jedna obyčejná neděle. Přiznávám, moc si nepamatuju, co se dělo, opět píšu zápisky dodatečně...
Možná snad uklízecí? Taková by měla být každá. Jediné co vím, že večer jsem vyrazila do hospůdky s T., V., L. a M.
A bylo to fajn.

Týden 9., 10., 11. a 12.

25. března 2017 v 21:56 | K.
Vybavuji si, že loňský březen byl v mém životě poměrně zásadní. Hodně věcí se stalo, změnilo... Kupodivu i ten letošní stojí za to. Konečně se trochu oteplilo, v práci jsem se naučila nový věci... Vrátil se Er. Jsem vyčerpaná, psychicky a doufám, že ty další dny budou lepší a lepší...

26. 2. 2017


I když jsem neměla po sobotní maškarní vyloženě kocovinu, stejně jsem celý den proležela.
A k večeři jsem si dala kešu. Miluju oříšky.

Týden 5., 6., 7. a 8.

9. března 2017 v 10:59 | K.
Jsem hrozná ostuda. Říkala jsem si, že letos budu Projekt vydávat ne po dvou týdnech, ale po měsíci. A že si dám záležet, aby popisky byly obsáhlejší a fotky hezký. Nooo... Tak leden byl takovej průměrnej a únor píšu v druhým týdnu března, takže vážně netuším, co všechno si vybavím, poslední dobou mám dost špatnou paměť... Snad se polepším. Abyste z toho taky totiž něco měli, že.


29. 1. 2017


Vypadá to trochu nechutně, ale bylo to dobrý! :D

Týden 1. 2. 3. a 4.

31. ledna 2017 v 20:22 | K.
Jsem člověk, co se hrozně snadno pro něco nadchne. Ale u ničeho nevydržím. Jsem nezodpovědný lempl a obvykle to nadšení rychle opadne. Ani nevím proč jsem se pustila do dokumentace mého života denní fotografií a krátkým zápiskem. Asi jsem to viděla u někoho na blogu a chtěla to taky zkusit.

Přátelé, je to neuvěřitelný, ale začínám pátý ročník. Čtyři roky jsem zvládla denně cvakat (mám pokažený akorát 3. rok, kdy jsem ztratila mobil a fotky neměla zálohovaný, tam mi pár dnů chybí) a pokračuji dál.

Jsou slabší dny, kdy se mi nechce vylézt z postele, takže to pak fotím obvykle něco, co mám při ruce. Ale i tak si myslím, že stále převládají fotky něčím osobité. Doufám že 5. opakování se zadaří a že bude bavit i vás.


1. 1. 2017


A máme tu novej rok. Nejsem příznivce předsevzetí a dalších ptákovin,
když chce člověk něco měnit, má začít hned a ne čekat "až", ale i tak jsem si říkala, že za tím hrůzným 2016 udělám tlustou čáru a půjdu dál. Protože jsem doma vyspávala silvestrovské posezení v hospodě a nikam se mi nechtělo,
koukala jsem co bych mohla vyfotit v pokoji.
A i když to takhle vypadá jako stažený obrázek, je to fotografie pohlednice s Dubánkem (k zakoupení na www.pohledy.cz).
Přijde mi celkem výstižná pro ten první den v roce.

4. rok Projektu 52 (II)

29. ledna 2017 v 21:23 | K.
4. 7. 2016


Den, na který jsem čekala několik měsíců. Den, který jsem si nesčetněkrát představovala.
A on se stal. K. v depresi z toho, že nám to s F. stále nějak nevychází a pozorný Er.
Hned mě pozval na pivo. A večer se neudržel a vyznal mi lásku. Co teď.

4. rok Projektu 52 (I)

29. ledna 2017 v 21:22 | K.
Shrnutí fotografického deníčku (jeden den - jedna fotka) jsem loni začala pilně rozepisovat už v dubnu. Letos mám trochu skluz...

Je 3. 8. 2016 a momentálně se nacházím ve firmě. Mám práci v kanclu u PC a protože mezi jednotlivými kroky k vytvoření zboží je dost času, rozhodla jsem se s přípravou této obrázkové bilance, abych zahnala svůj nedobrý fyzický stav - děsně mě bolí hlava, mám žížu, chuť na kafe a chce se mi čůrat. Možná si říkáte proč nezvednu zadek a nejdu něco dělat, ale byt právě obývá zuřivá "tchyně" a já se jí prostě zatím furt trochu bojím... :D

Od toho srpna jsem na průběžné sepisování nehrábla. Neměla jsem chuť, motivaci, nic. Kdo mě čte pravidelně ví, že ten rok 2016 nebyla žádná sláva (jak roztomile podotkla Karol Dee v jednom komentáři, 2017 nemůže být horší, protože 2016 postavil laťku vpodstatě na zem :D) a poslední dva měsíce jsem strávila v děsnym pracovním stresu. Vzpamatovávám se z toho doteď. I když se situace uklidnila, jsem stále v takovým divným stavu, kdy tak jako nepřítomně bloudím světem.


1. 1. 2016


S naší partou jsme jeli na Silvestra k L. na chatu. V rámci tradice nadělování dárků jsme si asi měsíc předem každý vylosoval jednoho člena a tomu jsme měli za úkol koupit nějakou maličkost, která se nadělila pod stromeček.
Mně si shodou náhod vylosovala T., která mě zná moc dobře a z Německa mi přivezla tohle rozkošné prasátko.
Aby mi pomohlo splnit vše, co si v tom novém roce přeji... A když tak na to koukám zpětně, ono fakt pomohlo. :) (zpětný dodatek. asi na týden)

 
 

Reklama