Projekt 52

Týden 1., 2., 3. a 4.

28. ledna 2018 v 21:33 | K.
Když jsem ke konci roku přepla do autopilota a měla pocit, že nic moc v tom mym životě nemá smysl, přiznám se, že mě na chvíli napadlo, že se v tom roce novém na Projekt vykašlu. Ale říkám si že by to byla škoda, přecejen už 5 let jsem zdárně vytrvala a občas si díky momentkám a zápiskům můžu připomenout co bylo...

A tak jedeme dál, přátelé. A stejně jako loni, budou vycházet díly jednou měsíčně. Doufám, že vznikne spousty fajn fotek, na který bude radost pohledět. Muhehe.

Jak si furt melu o těch svých vizích, tak jsem věděla, že v tý druhý polovině ledna se to začne v lepší obracet. Že si konečně s tím svým ňoumou sednu, zhádáme se do krve ohledně starých křivd, uděláme za tím tlustou čáru a buď to definitivně skončíme a nebo to zkusíme - znovu a líp. Můj tip byl že se ozve 16., a že ten další týden se to teda začne nějak hýbat... No, posuďte sami.

1. 1. 2018


A tak začal ten další rok. Z části mě to udělalo šťastnou. Nevím kdy to bylo,
někdy během září mi do hlavy vlezla neodbytná myšlenka, že ty dva poslední měsíce budou stát za nic.
A i když tomu nic nenasvědčovalo, začátkem října se všechno začalo pozvolna kazit, aby to v listopadu vyústilo v katastrofu. Jediná naděje pro mě byla, že vzápětí za touhle myšlenkou přišel vzkaz, že v lednu se začne všechno lepšit.
Byli jsme v hospodě, kolem třetí ráno došlo i na karaoke a tanec. Domů jsem přišla v pět. Nebudu lhát, stesk po Er. byl silný, takže jsem mu psala nějaký "zoufalý" smsky... A brečela jak malý dítě.
Celý den jsem pak prospala. A kvůli tomu úplňku jsem nemohla spát v noci.

5. rok Projektu 52

1. ledna 2018 v 16:31 | K.
Furt nějak nemůžu pochopit, že takovej nespolehlivej flákač jako já u zaznamenávání svého života pomocí fotografií a zápisků každého dne, vydržel už pět let. Pravda, letos jsem si omylem smazala fotky a pár jich je imrovizačních a dvě mi chybí úplně, ale i tak to považuji za ohromný úspěch. Občas když si chci dát dokupy různý souvistlosti, tyhle zápisky si pročítám. Je fajn se do některých dní alespoň v duchu vrátit.

Letošek byl pro mě fakt náročnej. Podrobná bilance vyšla v samostatném článku, tady se budeme věnovat spíš těm fotkám. Tak jdeme na to, přátelé!


2. 1. 2017


Tentokrát jsem se do práce ani moc netěšila. Věděla jsem, že N. bude na Ukrajině a říkala jsem si,
že se tam budu asi dost nudit. A celkově jsem si přes to volno ani moc neodpočinula.

Týden 49., 50., 51. a 52.

1. ledna 2018 v 13:32 | K.
A je to. Máme tu poslední díl pátého ročníku Projektu. Bohužel tentokrát se to pokazilo, na Štědrý den jsem uklízela mobil, zálohovala si starý fotky... A nějakou vlastní debilitou jsem všechny od 18. listopadu smazala. :( Něco málo jsem tu už nahraný měla, pár fotek jsem vytahala z FB, ale dvě jsem bohužel zachránit nezvládla.

Poslední měsíc roku 2017 nestál za moc. Hned 3. jsem strávila poslední noc u Er., to jsme se navíc ošklivě pohádali (resp. já asi půl hodiny ječela a on mlčel a akorát mi to tak nějak napůl odkejval). Měla jsem příšerně moc práce, hrozně mě to vyčerpalo, do toho jsme hledali byt a když už to vypadalo, že se vše zase začne lepšit, tak se to celý posralo.

Jsem hrozně ráda že je tenhle šílenej rok za náma. Za chvíli vydám ještě celkovou bilanci. Ráda bych udělala speciální díl "To nejlepší z Projektu 52" - každý rok na tom makám průběžně, letos jsem se k tomu absolutně nedostala. A pak... Pak jedeme dál, přátelé. Doufám že tentokrát nebudu mazat fotky nebo ztrácet mobily a tak. :D


3. 12. 2017


Poslední den ve starém/přechodném bytě. Ráno mistrovi zazvonil telefon a nějakej vocas ho žádal o pomoc.
Byla jsem ještě lehce přiopilá z tý vodky, co jsem do sebe s vírou v uzdravení kašle nalila (ne, nepomohlo to),
takže jsem mu popřála dobrou cestu a byla milá. Těšila jsem se že si uděláme odpoledne pro sebe.
Neudělali. 2x se tam na pár minut mihl, ale do devítí lítal někde v háji. A já zase sama.
Když přišel, vyslechl si salvu nadávek, výčitek a dalších věcí... a usnul.

Týden 45., 46., 47. a 48.

11. prosince 2017 v 23:03 | K.
A máme tu předposlední díl tohoto roku. Budu se po stopadesátý opakovat, ale strašně mě děsí, jak ten čas letí. Těším se, až tenhle rok skončí. Jen doufám, že ten následující nebude ještě vypečenější než ten letošní...

5. 11. 2017


Já bych tak ráda jedla nějak pravidelně a zdravě, ale neumím to.
Střídají se u mě období kdy nežeru prakticky vůbec a žiji z kofeinu, pak takový kdy jím sice jak vrabec, ale pak mě honí mlsná a jsem schopná do sebe za večer naládovat balíček chipsů a prokládat to čokoládou.
A sem tam se fakt snažím a pak to vypadá třeba takhle pěkně - zapečené brambory s tofu a zeleninou.

Týden 41., 42., 43. a 44.

5. listopadu 2017 v 13:26 | K.
Tak mě trošku začalo děsit, jak ten čas letí. Vánoce nikdy nepatřily k mým oblíbeným svátkům, ale i tak jsem v dostatečném předstihu měla nakoupený dárky a tak. To je asi jediný co mě na tom baví. Dělat radost. A pak teda volno, protože poslední 3 roky pracuju ve vydavatelství, kde je na podzim ohromný nápor a často zůstávám ve firmě až do 10 do večera a ještě doma vyřizuju nestihlou poštu.

Je listopad. Mám nějaký seznam pracovních úkolů co by se mělo všechno stihnout a říkám si, že teda nevím nevím, jak se to stihne? Dárků taky moc nemám, nemám letos ani moc nápady... Je to bída.

Osobní život? Taky žádná sláva. Ve chvíli, kdy začíná tento díl projektu se to začalo mezi mnou a Er. bortit. Namočil se do nějakýho maléru a mě vyšachoval, abych se k něčemu nepřipletla. Už je po všem. V pátek se mi ozval a sešli jsme se, dneska se chystá do práce domluvit nový podmínky (edit: domluvil a nastupuje!). Tak doufám že se domluví a začne trochu normálně žít. Jednu výhodu to mělo, můj čerstvě rozejitý brácha je teď hodně doma a tak nějak jsme se vrátili k těm časů, kdy jsme byli skoro nejlepší kamarádi. Hodně si z toho děláme srandu a trávíme spolu dost času.

Jinak mě nic dalšího do úvodu nenapadá. Měla bych začít cvičit, protože jsem nějak šíleně nakynula. Ale jsem šíleně líná, když přijdu z práce, tak se mi nic nechce dělat. A i když tam mám pohybu dost, k hubnutí mi to nestačí. Asi si našetřím na nějakou liposukci. Hehe.

Týden 37., 38., 39. a 40.

21. října 2017 v 15:34 | K.
Moje blogování vzalo poslední dobou dost za svý. Nějak mě opustily nápady, čas i chuť. Věrná jsem, alespoň z části, jenom Projektu. Zápisky (tentokrát všechny) píšu fakt až teď, takže jsem na sebe (a svou paměť) moc zvědavá.

Mno. Co napsat na úvod. Léto skončilo hrozně brzo. To letošní bylo opravdu zlomový, nakonec jsme to s Er. dali zase nějak tak dohromady, napůl spolu žijeme, poznáváme že jsme oba úplně na ránu, ale protože se stejně asi milujeme, hned jak dolítaj talíře, jsme na sebe nejhodnější na světě. Střídá se tedy ve mně období vzteku a nekonečného štěstí. :D

Nestihla jsem toho moc. Žádnej fesťák, výlet, pobyt na chatě/kdekoli. Obchůdek spí, protože se za boha neumím naučit s tím foťákem, brácha se na mě vykvajzl s logem a dalšíma grafickejma kravinama. No a tak si tak tím životem pluju, v práci nám začal předvánoční masakr a já se začínám fakt bát, že to nezvládnu. Přes léto jsme totiž stěhovali sklad, takže tu bylo furt co dělat a těch dní, kdy sebou člověk plácl na zahradu, opaloval se a užíval si zasloužený relax bylo pomálu.

Ale nestěžuju si, protože se učím žít tak, jako by ten den nebyl poslední. Když něco nestihnu dneska/za týden/za měsíc, neznamená to že to nemůžu udělat za rok žejo. A aspoň to bude snad pořádný. Jediný co mě teda dost štve je to, že toho moc nenaspím. U něj ponocujeme furt a když jsem náhodou jednou za uherák u našich, tak se snažím dohnat co jsem zameškala a do postele se dostanu tak ve dvě.

No a teď už k samotnému cvakodeníčku. Jsem tak mimo že si nepamatuju ani co jsem vlastně fotila, takže to bude i pro mne překvápko. :D

10. 9. 2017


Tak tenhle den se vážně nepovedl. Už jsem o něm psala v samostatném článku.
Prostě nám mrsklo a vyústil z toho můj hysterický záchvat. A to ho pěkně vyděsilo.
Ještě než jsem začala soptit, tak jsem si po dlouhý době pustila HIMYM. To nikdy nezklame.

Týden 33., 34., 35. a 36.

2. října 2017 v 12:26 | K.
Pozdě ale přece... Asi je zbytečný se rozepisovat na úvod nějak víc, vše podstatné je u samotných dní...

13. 8. 2017


"Ty ses s tou kurvou snad zbláznil?" - takhle mě nazval Er. kamarád,
kterej z velké části díky mně strávil celý víkend na ulici. Ano, velmi veselá historka, nicméně já říkala že pojedu domů...
Byli jsme celkem unavení a tak jsme celý den trávili doma. K večeru jsme si pouštěli filmy.
Výběr nechal na mne - takže jako první jsme dali Probudím se včera. Smáli jsme se jak malí.
Aby se necítil utlačován, nabídla jsem mu (s důrazným varováním že to není žádná sranda) film v ruštině - Lilja 4EVER.
To bylo slz... Zakončili jsme to Pohádkama pro Emu a šli spát.

Týden 29., 30., 31. a 32.

21. srpna 2017 v 15:06 | K.
Ne, nevyprdla jsem se na svůj dlouholetý zvyk. Jen nestíhám. A když už bych trochu toho času našla, nejsem připojená k internetu. Vymyslet chytrej úvod je v tuhle chvíli asi stejně těžký, jako vzpomenout si na události, které jsou měsíc staré. Tak uvidíme, co z toho vzejde...


16. 7. 2017


I přesto, že jsem z Náplavky nepřišla zas tak extra pozdě,
pes se vzbudil a začal štěkat. To vzbudilo naše a ti na mě byli hrozně nasraný.
Takže jsem ani moc neopouštěla pokoj a raději se věnovala blogu. Hehe.
A na fotce makronky, nebo jak se to jmenuje. Docela dobrý byly.

Týden 25., 26., 27. a 28.

24. července 2017 v 20:34 | K.
Vymýšlet fundovaný úvody mi připadá čím dál tím těžší. Nic novýho se v mém životě vlastně neděje. Stále jsem neprchla z práce, stále věřím, že rozjedu svůj vlastní internetový obchod, stále jsem neposlala Er. do prdele... A stále nic nestíhám, všechno flákám a děsím se, jak moc ten čas letí.

Vždyť to není tak dávno, co jsme nadávali, že ta zima je nekonečná a že chceme aby už bylo hezky teplo. "A za půl roku tu máme Vánoce!" Věta, která z otcových úst vychází 24. 6. pravidelně. A pak tu máme takový ten malý Nový rok. 1. 7. Loni jsem v tuto dobu trpěla rozhodováním, jestli F. nebo Er. Původně jsem si zvolila toho nablblýho a zároveň neškodnýho pošťáka, ale Er. vrhl kostkama a udolal mě, takže jsem poprvé v životě poslechla hlas svýho srdce. No to jsem si dala.

Pořád se snažím lépe žít. Vážit si sama sebe, být ve všem nejlepší. A čím víc posouvám laťku, tím je to horší a tím hůř si sama před sebou připadám. Přitom se neděje nic moc zlýho, pilně pracuju, zbývá mi čas nejen na sebe, ale i na Bordery v nouzi a další věci, který považuju za smysluplný. Jediná událost, kterou považuju za takovou nepříjemnost, je mobil, který mi vypadl z ruky a odnesl to jeho display. A teď už k samotnému Projektu, kde budu v zápiscích konkrétnější...

18. 6. 2017


Dlouho se mi nestalo, aby se mi nějaký flám protáhl až do ranních hodin. Obvyke jsem tak kolem jedný, maximálně druhý doma. Nezřídka z baráku vůbec nevycházím a žiju si klidný dospělý život, hehe.
Tentokrát jsme měli pestrou noc. Původně jsem šla s Fí. na pivko, ale lehce před půlnocí se k nám přidala A.
Takže jsme nakoupili ještě Lambrusca a poflakovali se kolem Vltavy. Domů jsem dorazila asi v 7, unavená, ale ve střízlivým stavu.
Nespala jsem ani moc dlouho, kolem poledne už jsem byla vzhůru. Dorazil brácha, tak jsme si dali filmový maraton. Hlavně filmy s Ondřejem Vetchým, toho máme rádi. Nejvíc se mi líbily Pohádky pro Emu. Opravdu krásný film.

Týden 21., 22., 23. a 24.

18. června 2017 v 20:57 | K.
Tak tu máme další díl. Tentokrát jsem se snažila, aby fotky byly pestrý a jsem celkem spokojená. Vlastně i ty dny nebyly špatný, mám to teď dost nabitý a moc nestíhám, snažím se navštěvovat akce, dělat si radost. Tak doufám že mi to dlouho vydrží.

21. 5. 2017


Pařbáá. Já teda moc nepařila, protože mi bylo mizerně. Den předtím teplota, kterou jsem jakžtakž zvládla zahnat,
špatný počasí kvůli kterýmu jsme se nemohli jako slušní lidi opít na Náplavce, takže jsem do klubu přišla střízlivá,
strašnej stesk po Er. No, je pravda že 25. narozeniny jsem si představovala trochu jinak, ale co nadělám. Je to jenom jeden blbej den v roce, stejně jako 364 dalších, že. Ale ten saxofonista byl úžasnej.

 
 

Reklama