Virtuální místo

Na Sladké melodii řádím už 3 roky

4. listopadu 2016 v 20:29 | K.
Dnešní článek kolegyně z AK mi připomněl, že mám vlastně také blogové narozeniny. Ty první jsem oslavila poměrně zdařilým shrnutím, loni jsem se na to vybodla... Tak proč se letos nepolepšit...

Co jste (ne)potřebovali vědět o mém blogu

24. července 2015 v 11:28 | K.
Tento článek bych klidně mohla přiřadit k aktuálnímu TT "Jít s davem"... Ne že bych neměla o čem psát, to vůbec, ale poslední dobou mi chybí nějak energie a chuť něco vytvořit. Ale tenhle blogový dotazník, který jsem včera objevila u dvou kolegyní, mě celkem zaujal a říkala jsem si, proč ne, že...

Jak vznikl tvůj první blog a o čem byl?

Bylo mi asi 13. V tu dobu jsem začala poslouchat RHCP. Cekově se kolem této skupiny strhla u nás na základce obří mánie. Tehdy jsme dokonce šli na jejich koncert do O2 areny... No a já pak nějak dostala nápad, že bych o nich mohla vytvořit české webovky. A protože jsem tomu houbeles rozuměla, vzala jsem za vděk blogem... Ovšem vůbec si nemohu vybavit, jak jsem vlastně na tuhle možnost přišla, kdo mě na ni navedl a tak. (Z mého okolí nikdo neblogoval.) Hlavně jsme v té 8. třídě neměli doma internet... No, už stárnu, paměť slábne.

Moje blogová cesta

15. listopadu 2014 v 13:06 | K.
Článek, který by shrnul celou mou blogovou aktivitu, jsem chtěla vydat už v minulosti. Aktuální téma týdne mne k tomu celkem pobídlo, tak hurá na to.

  • Na blog.cz funguji 10 let.
  • Celkem jsem na "Založit blog" klikla 24x.
  • Bloguji o sobě a svých zájmech.
  • Nikdy jsem nezkoušela jinou blogovací službu.

1. blogové narozeniny

1. listopadu 2014 v 20:10 | K.
Na blog.cz funguji už několik let, ale současné virtuální působiště je teprve roční pískle. Delší dobu jsem se necítila na bývalém blogu dobře. Měla jsem averzi vůči identitě, pod kterou jsem vystupovala a adrese, která zde nešla změnit, a to mě přivedlo k tomu, že jsem klikla na "založit nový blog" a vznikl Sweet Symphony - pojmenovaný podle mé oblíbené písničky od finské kapely Sunrise Avenue.

Nikdy jsem žádné takové shrnující články nepsala, ale říkala jsem si, že bych z toho mohla tady udělat takovou tradici a ohlédnout se za úspěchy, radostmi i změnami vzhledů... A tak si veřejně popřát všechno nejlepší!

K.

28. října 2014 v 21:01 | K.
Sweet Symphony oslaví za pár dní své první narozeniny. Je děsivé, jak ten čas letí. V rámci "oslavy" jsem se rozhodla zařadit sem tedy nějaký ten článek, který by vám o mně něco řekl. Jakýsi životopis. Tak tedy...

Vystupuji pod "přezdívkou" K., která vychází z mého pravého jména. Narodila jsem se 18. května 1992 a jsem celkem typický představitel Býka. Od dětství žiji v Praze a neplánuju ji opustit. I když se netajím tím, že mě láká nějaký dlouhodobější pobyt v zahraničí. Chtěla bych se podívat buď do Austrálie nebo do USA. Ale to je otázka vzdálenější budoucnosti.

Vystudovala jsem obor sociální péče. V minulosti jsem vystřídala pár "znouze" pracovních míst (dělala jsem chůvu, kancelářskou myšku a dokonce jsem skoro rok uklízela). Teď pracuji jako "holka pro všechno" v jednom malém nakladatelství. Práce je to poměrně náročná (psychicky i fyzicky), ale baví mě.


Mám celkem dost zájmů a koníčků, které mi pokrývají volný čas.

Věnuji se sběratelsví. Sbírka kinder hraček se za ta léta pořádně rozmohla a obsahuje cca 3000 postaviček. Po loukách hledám čtyřlístky, mám krabičku kartiček Louiho Erikssona a píšu dopisy umělcům, kteří mi pak nazpět posílají podepsané fotografie. Shraňuji také "artefakty" týkající se mých oblíbených hudebníků - originální CD, oblečení, plakáty, paličky, trsátka apod.

Ráda se dívám na svět skrze fotoaparát. Nejsem žádný profík, navíc na to teď dost peču, ale s pár svými výcvaky jsem i s odstupem času spokojená. Některé se dokonce objevili na oficiálních stránkách Tomáše Kluse a Animé. Nejčastěji se zaměřuji na přírodu a zvířata. V minulosti jsem nejvíc fotila koncerty.

Ani krok neudělám bez hudby. Do sluchátek mi nejčastěji hrají Sunrise Avenue, Chinaski, Tomáš Klus a Poets of the Fall. Oblíbenců mám ale mnohem více. Ze sólových interpretů to jsou třeba Daniel Landa, Robbie Williams, Monika Absolonová nebo Sarah Connor. Ze skupin Red Hot Chili Peppers, Slipknot nebo Animé. Mám hrozně ráda písničky z pohádek - ať už z hraných nebo Disneyovek. Baví mne muzikály, nejraději mám českou Kleopatru. Pokud mě hudba omrzí, pouštím si mluvené slovo - od Hurvínka, přes Donutila až po Šimka s Grossmanem.

Od mala mne obklopují zvířata. Měla jsem dva křečky, andulky, králíky a jezevčíka. V současné době jsem panička od afrických šneků, jejich mimin, králíka a border kolie. U našich máme ještě francouzskou buldočku. Mám ráda ale tak nějak všechny němé tváře, toužím po hadovi a kočce. Jsem léčící se arachnofobik, který obdivuje sklípkany.


...nesouvisle v bodech...
...jakože zajímavosti...

  • nikdy jsem neletěla letadlem
  • dělala jsem moderní gymnastiku
  • toužila jsem po kariéře mediální hvězdy
  • jsem vyléčený sociální fobik
  • plánuju se potetovat
  • měla jsem celkem 23 blogovacích míst, v současnosti jich existuje už "jen" 7
  • jsem smradlavý kuřák
  • nejím maso
  • mé nejoblíbenější barvy jsou modrozelená a růžová
  • baví mě zpívat
  • nemám řidičák
  • neumím pořádně plavat
  • má první platonická láska byl Václav Neckář
  • chtěla bych pokořit český rekord ve sběru čtyřlístků
  • miluju houby
  • pomáhám psům v nouzi, ale nikdy jsem nebyla v útulku
  • ráda chodím do divadla
  • baví mě vařit
  • občas "měním" život úklidem a redukcí svých osobních věcí
  • nemyslím si, že je Facebook zlo
  • miluju poutě
  • jako malá jsem strašně často hrála na Playstationu Raymana
  • chtěla bych jezdit rally
  • strašně ráda chodím do DM drogérie

Články o blogu


Článek první

2. listopadu 2013 v 16:55 | K.
Je to pár týdnů, co jsem bezradně seděla u svého osobního blogu a nevěděla, jakou cestou se vydat. Čím více jsem začala blogování brát jako "povinnost", tím více se to odráželo ve výsledku a podle toho vypadaly i (ne)odezvy.


Bylo mi náct, když jsem ho zakládala. Byl to primárně můj deníček, ventilačka mých problémů, pocitů a radostí. A jak plyne čas, člověk dospívá a stárne. Není to tak dávno, co jsem velkou část původních článků smazala a chtěla začít nově. Když v tom jsem najednou vykopala psa... Pěkně rozkládajícího... Mně totiž nejvíc na tom všem štvala má virtuální identita. Ta přezdívka, která se se mnou táhne už od prvního stupně základní školy. A další věc, kterou jsem nemohla překousnout - v seznamu rubrik se mi zobrazovalo asi 1000 již dávno smazaných z dob minulých.

Přemýšlela jsem dost dlouho, co s tím. Vyprdnout se na blog? Začít jinde od začátku - pod jinou identitou? Pokračovat na stejném místě?


U spousty blogových kolegů jsem si všimla, že také mění svá útočiště. A i když jsem v jednom rozhovoru prohlásila, že to své neplánuji měnit či rušit, ta chvíle právě nastala.

 
 

Reklama