Vzpomínáme

Koupání dravé zvěře

6. listopadu 2013 v 16:16 | K.
Stacy a její druhé plavání v rybníku.


Na procházkách

6. listopadu 2013 v 16:07 | K.

Jak Stacy rostla

6. listopadu 2013 v 15:44 | K.
Myslím si, že nějaký komentář je naprosto zbytečný...


Jak jsme ke Stacy přišli

6. listopadu 2013 v 15:09 | K.
Už jako malá holka jsem hrozně toužila po psovi plemena border kolie. Chytlo mě to poté, co jsem v televizi viděla film "Babe - galantní prasátko.", kde hrála Fly a Rex. Okamžitě jsem se do nich zbláznila.

Představa, že mám vlastní borderku mě provázela na každém kroku. Naši mi ji nekompromisně zatrhli a já dál doufala,
že se ji někdy dočkám. Nevěděla jsem o ní prakticky nic, ale to mi v tu chvíli bylo jedno.

Igor

6. listopadu 2013 v 14:42 | K.
Když nám umřela Emilka, bylo jasné že bez králičí společnosti nevydržíme dlouho. Vlastně ještě ten den jsem kontaktovala jednoho svého FB přítele, který měl na profilu fotky maličkých králíčků. Slovo dalo slovo a my se strašně těšili na den, kdy si malé králičí miminko přivezeme.

7. února večer jsem připravovala klec a Stacynka nadšeně pobíhala po bytě a vyhlížela nového kamaráda. Druhý den po práci jsem pak vyrazila na druhý konec Prahy, kde rodina bydlí. Byl už večer, tma jak v pytli a protože Žižkov vůbec neznám, asi 25 minut jsem bezradně bloudila mezi paneláky a ptala se lidí, kudy jít.

Naštěstí jsem úspěšně dorazila do cíle. Přivítal mě pan Tomáš, jeho žena i dvě malé děti. Po bytě běhalo několik králíčků a celkově tam měli moc veselo. :) Všechna zvířata jsem si poňuňala, chvíli jsme si popovídali a pak jsem se ujala svého maličkého.

Ondra a Henrieta

5. listopadu 2013 v 17:01 | K.
Už jako malá holka jsem měla velmi ráda ty slizouny s domečkama na zádech. Nevím proč mě tak fascinovali, ale pamatuji si, jak jsem na chatě nutila dědu s babičkou po dešti, aby se mnou chodili ke trati, kde jsme je sbírali.

Jednou jsem si dokonce dva šneky přivezla do Prahy ve sklenici od okurek, ale našim se to moc nelíbilo, takže putovali na sídliště.

Fido

5. listopadu 2013 v 16:24 | K.
Po psovi jsem toužila odjakživa. Už jako malá jsem strkala pracky ovčounům, kteří ostražitě hlídali za plotem. Díky mé čisté lásce k psům mi nikdy žádný vlastně ani neublížil. Jen jednou po mě vystartoval jezevčík. (Hroznej paradox :D)

Naši nebyli vyloženě proti pořízení čtyřnohého mazlíčka, i když už zřejmě od začátku čekali, že převážná péče bude na nich. Největší problém byl vybrat vhodnou rasu. Já chtěla border kolii, táta yorkšíra a máma knírače, kokra nebo něco podobného. Dohadovali jsme se neustále a každý si stál neoblomně za svým. Brácha se diskuzí moc neúčastnil, protože ho psi tolik neberou.

Emily

5. listopadu 2013 v 3:51 | K.
Když mi umřel Kryštof, bylo mi velmi smutno a toužila jsem po nějaké "náhradě". Jakmile jsem se trošku z jeho smrti oklepala (nesmířila jsem se s ní totiž doteď), vypravila jsem se do okolních zverimexů a doma neustále žadonila, že chci králíčka. Naši z toho nějak nadšení nebyli a tak ta zelená klec zůstala prázdnou...

Kryštof

5. listopadu 2013 v 3:42 | K.
Byla jsem v šesté třídě a ani nevím, jak mě to napadlo... Najednou mým snem byl králík! Už jsme kdysi jednoho měli, ale k tomu jsem si nikdy nevytvořila velké pouto... Škemrala jsem, žadonila a prosila...

Jednou jsme s našima jeli do Hornbachu. Jako pokaždé jsem šla omrknout králíčky. Ten maličký, šedobílý mě naprosto očaroval. Chodila jsem za našima jako pejsek: "Mamí, tatí, kupte mi toho králíčka!" Měla jsem na tváři potutelný výraz a věřila, že mé přesvědčování dosáhne blahých výsledků. Máma, která vlastně první králíka přivedla domů, se pořád na tátu potutelně culila. Pokud povolí máma, je to jasné... Jsem totiž tátův mazánek, a většinou mi všechno povolil...

Po chvíli jsme se s mámou culily obě... Táta neměl na vybranou... Nemohl nám ani utéct, protože od Hornbachu bydlíme cca 15 minut pěšky... Nakonec začal do košíku skládat klec, napáječku, zrní... Pak oslovil prodavače a ukázal na tu malou chlupatou kuličku. Malý roztomilý kráíček dostal jméno Kryštof. Byla to láska na první pohled. A to oboustraná.

 
 

Reklama